smartee.cz

Co dělat, když s výběrem dítěte nesouhlasím?

Zdá se mi, že si vybírá nevhodné povolání.
12. ledna 2024
Kateřina Málková, zakladatelka Smartee.cz
Doba čtení 15 min.
Doba poslechu 20 min.
Jedna máma mi napsala, že její dcera si vybírá povolání lékařky. Ale ona (maminka) dobře chápe, že lékař by měl být emočně stabilní, jenže dcerka je velmi citlivá a vnímavá dívka, proto si máma myslí, že s pacienty nevydrží ani týden. Co dělat v tomto případě? Jak dítě přesvědčit, že tudy cesta nevede?
Co dělat, když se mi nelíbí výběr dítěte?
To je vlastně velmi komplikovaná otázka, která nemá jednoznačnou odpověď. Ano, mnozí rodiče (a mimochodem nejen maminky, ale i tatínkové) velmi citlivě vnímají a posuzují schopnosti svých dětí, znají jejich emoční reakce, povahu. Také přirozenou snahou každého rodiče je, aby jeho dítě bylo v pořádku, aby bylo šťastné a nedostávalo se do nepříjemných a nebezpečných situací. Usilujeme o to, aby děti byly v bezpečí a v období dospívání je tato rodičovská ochranářská funkce obzvlášť aktuální. Teenageři opravdu mají tendenci více riskovat, nedomyslet si důsledky svého chování nebo rozhodnutí. A my dospělí přece máme třikrát více zkušeností než oni, a to jak profesních, tak životních. Proto se je snažíme chránit.

V době, kdy děti prochází prvními etapami profesního sebeurčení (o kterém jsem začala mluvit zde), je velmi důležité, aby rodiče nezaujímali tak tvrdý expertní postoj typu "mám víc zkušeností, tak to vím líp než ty". Je klíčové, aby první pokusy a úvahy teenagerů o jejich budoucí profesní dráze probíhaly v přátelské atmosféře rovnocenného dialogu, kdy rodič vystupuje v roli staršího partnera, zkušenějšího ano, ale nepodceňujícího názor teenagera. To dětem velmi chybí. Jde o to se ve svých rozhovorech s dětmi vyhnout hodnocení "správné nebo špatné", aby tyto rozhovory probíhaly spíše v duchu: "Ó, to je zajímavé! Jak jsi k tomu přišel? Co si o tom myslíš? Proč? Co se ti na tom líbí nebo nelíbí?".

(Tento článek si můžete poslechnout ve formě podcastu.)

Interaktivní pracovní sešit (76 str.)
pro žáky 8. a 9. tříd ve formátu pdf,
který nemusíte tisknout
Výběr střední školy a budoucího povolání nemusí být nuda.

Jsou situace a rodiny, kdy rodiče jednoduše vybírají střední školy a obory místo svých dětí, možná ze zvyku, protože doposud to tak bylo a bylo to dobře. Jsou také poměrně časté situace, kdy dospělí v rozhovorech vytrvale vedou teenagera k tomu, aby přijal jejich stanovisko. Velmi intenzivně a často také velmi nenápadně mu podsouvají své myšlenky, něco zakazují, něco povolují. My si to totiž vůbec nemusíme uvědomovat, že to děláme. Jako příklad uvedu situaci, když dítě si již na střední škole vybíralo jednoznačný směr, specializaci, ale máma se řídila vlastní zkušeností, kdy si na střední nechala vrátka otevřená a vybrala si všeobecnější zaměření. To bylo dobře pro ní , může to být dobře pro její dceru a zároveň nemusí.

Tím svým postojem vyvíjíme na teenagery tlak, kterému se ještě neumí bránit. Reakce dětí na takový tlak závisí na vztahu s rodiči, na jejich povaze, na prostředí a vzorcích chování, které vidí kolem sebe, v médiích, v seriálech atd. Reakce mohou být pasivní, dítě prostě rezignuje, souhlasí s rozhodnutí rodiče, nebo to rozhodnutí může ignorovat, anebo naopak jde s rodiči do otevřeného konfliktu.

Období dospívání a komunikace s teenagery je samozřejmě velmi široké téma, proto vám doporučuji přečíst si tyto dvě knihy:
Daniel J. Siegel
Daniel J. Siegel
a Tina Payneová-Brysonová
V zásadě to samozřejmě platí nejen pro rodiče, ale také pro učitele a další významné dospělé osoby v životě dospívajících dětí. Faktem je, že čím silnější je vnější tlak, čím víc prosazujeme své názory, tím méně je teenager schopen být v kontaktu sám se sebou, má mnohem méně možností uslyšet a pochopit sám sebe, svoje skutečné tužby a potřeby, protože veškerou energii vynakládá na to, aby tomuto tlaku odolal, aby se v tomto konfliktu ubránil.

Pochopitelně je důležité si uvědomovat, že v životě dospívajícího jsou situace, kdy rodiče musí zaujmout opravdu tvrdý nekompromisní postoj a neptat se dítěte, zda se mu to líbí, nebo ne. To se týká především situací, které souvisejí se zdravím a bezpečností teenagerů. V našem případě si můžeme položit otázku „Patří k takovým situacím to, když moje dítě uvažuje o povolání, které se mi zdá nevhodné?" Určitě ne, byť i v tomto případě mohou být povolání, která předpokládají opravdové riziko pro život, například vojenská kariéra. Přesto stejně pokud člověk vnitřně cítí je po-volán k tomuto povolání, v tomto výběru mu stejně nezabráníte. Může si sice vybrat jinou střední školu, jenže jakmile dosáhne dospělosti, stejně se vrátí k své původní volbě. Anebo uvízne v pozici uraženého dítěte, kterému kdysi rodiče něco zakázali, neumožnili. Toto je také poměrně častí varianta.
Na druhou stranu, samozřejmě volba budoucího povolání a pomoc s výběrem střední školy je na zodpovědnosti rodičů, nemůžeme se distancovat a nechat děti se v tom plácat.
Je však důležité pochopit, jak se zachovat v takových situacích, kterou jsem popsala na začátku, když s něčím nesouhlasíte, když pochybujete o správnosti rozhodnutí vlastního dítěte tak, abyste zároveň neztratili s nim kontakt a aby váš syn nebo dcera cítili vaši podporu.

Rozebereme to na příkladu lékaře. Vy můžete nahradit lékaře jakýmkoli povoláním, které je kamenem úrazu aktuálně ve vaši rodině.
Jak se v tomto případě zachovat?
Za prvé, je v pořádku to, že vám na výběru syna nebo dcery záleží, že na to máte svůj vlastní názor, své obavy a argumenty. Jen nespěchejte je hned říkat nahlas, protože teenageři v tomto věku jsou velmi citliví vůči cizím názorům, spoustu věcí si berou osobně, vnímají jako kritiku. Také velmi snadno dokážou se vzdát možnosti, která jim vlastně vyhovuje, jen možná potřebují se o této profesi, o tomto oboru dozvědět trochu více, promyslet si to, zvážit si podmínky.

Proto místo vyslovení obav a protiargumentů začněte se ptát: "To je zajímavá možnost. Jak jsi k tomu dospěla? Jakým lékařem bys chtěla být?". Ve zdravotnictví je mnoho specializací, pracuje spousta různých lidí s různými typy osobnosti, povahou, citlivostí. Vnímavost dcery naopak může být v této profesi velkým přínosem.

Další otázkou je, že při takové výběru a dispozici určitě bude potřeba rozvíjet další dovednosti, které jí pomohou zůstat emocionálně stabilní, umět nastavit osobní hranice atd. Tyto dovednosti se nejlépe rozvíjejí v činnostech, které má člověk rád, které ho baví, které jsou pro něj z nějakého důvodu důležité, mají pro něj hodnotu. Navíc mu takto získané dovednosti pomohou i v osobním životě.
A co se ve skutečnosti stane, když dítě poslechne maminku a uzná, že je pro povolání lékaře nebo veterináře příliš citlivé, málo komunikativní nebo cokoli jiného?

Utvrdí se ve svých slabostech, naučí se vyhýbat situacím, které budou zkoušet jeho odolnost, jejichž překonání zároveň v životě často znamená dosažení úspěchu a spokojenosti. Když se tomu vyhne teď, vůbec to neznamená, že takové životní nepříjemné situace, které budou testovat osobní hranice a odolnost člověka, nikdy nenastanou. Nastanou v každém případě a jako dospělí to také velmi dobře víme. Takže když se na výběr dítěte podíváme touto optikou, možná není náhoda, že vaše dcera uvažuje o takovém povolání.

Právě proto je vhodnější a výhodnější pro všechny pozice rodiče "Tak to je zajímavé! Je skvělé, že o tom přemýšlíš, že máš vlastní názor, že ti na tom záleží". Můžete pak společně najít více informací o povolání, o vzdělávacích trajektoriích, a třeba najdete možnost, která vašemu dítěti pomůže vyzkoušet nějakou profesi, nahlédnout do reálného pracovního prostředí, můžete se domluvit se známými, aby dcera mohla strávit jeden den v nemocnici, v autoservisu, nebo si popovídat s chirurgem, uvidět na vlastní oči, co to znamená být lékařem nebo policistou, právníkem, blogerem, čímkoli. I vám to pomůže uvidět různá povolání z jiného neobvyklého pro vás úhlu pohledu.

Buďte si jistí tím, že teenageři jsou pak sami schopni se vzdát pro ně opravdu ne zcela vhodných oborů, jenže zároveň "po cestě" dokážou lépe poznat sebe a pochopit, co jim vyhovuje více. Nebo také dokážou objevit v sobě sílu, motivaci a odhodlání k překonání překážek na cestě ke svému cíli, a to navzdory své citlivosti, nerozhodnosti, trojce z fyziky apod.

V dalším článku tohoto seriálu vám nabídnu další úhel pohledu a několik praktických aktivit >>