Jak podpořit teenagera
ve výběru střední školy?

Právě proto je mnohem důležitější naučit teenagery tomu, jak vybírat spíš, než jim předkládat hotová "správná" rozhodnutí. Mluvíme tu o volbě vzdělání, výběru střední nebo vysoké školy, budoucího povolání, tedy o profesním sebeurčení, ale také obecně o rozhodování v dospělém životě.

Nejdřív si však sjednotíme pojmy, co je to VOLBA, co je to SEBEURČENÍ anebo ROZHODOVÁNÍ? Jak tyto pojmy spolu souvisejí a jak to souvisí s dospíváním obecně.

(Tento článek si můžete poslechnout ve formě podcastu.)

Začněme volbou. Volba je v zásadě „jednorázová" událost. Metaforicky ji lze popsat jako křižovatku, kde jako v pohádce stojí kámen a na něm je napsáno: "Doleva půjdeš, něco najdeš, doprava půjdeš – najdeš něco jiného, rovně – něco dalšího, a taky můžeš zůstat stát anebo se vrátit. Zkrátka tady máš možnosti - vyber si." V této situaci si člověk v ideálním případě vybere jednu možnost. Například jedno povolání, stát se lékařem, právníkem nebo stavařem. Přece nemůžete se stát všemi najednou. I když v dnešním světě jsou takové možnosti také.

Sebeurčení je hlubší proces, který může trvat a vlastně trvá celý život. Proces sebeurčení má mnoho etap, člověk činí mnoho rozhodnutí a má před sebou řadu voleb. Sebeurčení navíc není procesem, který proběhne jednou a provždy, nýbrž neustálou sebe-aktualizací.

Kdy se podíváme zblízka na samotné slovo "sebeurčení", uvidíme, že se skládá z několika částí:

Sebeurčení souvisí s rolemi, které v životě hrajeme. Některé z nich si nevybíráme:

• Třeba roli dítěte, kterou si nevybíráme. To, že jsme se narodili, bylo rozhodnutím nebo důsledkem chování našich rodičů.
  
• Pohlaví, ať se to někomu líbí nebo ne, také si nevybíráme, protože se rodíme buď jako chlapci, nebo jako dívky. Pokud někdo vidí nějakou jinou možnost, ať mi ji prosím ukáže.
  
• Jsou to také určité role, které odpovídají věku, například si nevybíráme, že se staneme teenagerem nebo starcem. Stáváme se jimi, protože dospíváme, stárneme, a to je nevyhnutelný proces.
  
• Do určitého věku si nevybíráme, kde budeme bydlet, do jaké základní školy budeme chodit, jestli půjdeme do školky nebo ne, kam pojedeme s rodiči na dovolenou, co bude k večeři. A také zda se naši rodiče rozvedou, bohužel si také nevybíráme, protože dokud jsou za nás rodiče zodpovědní, organizují svůj vlastní život a zároveň také náš.

Blíží se totiž doba, kdy budou mít svůj život plně pod kontrolou a budou si ho muset organizovat samostatně. Proto je důležité, aby se naučili chápat sebe, jací jsou, co mají rádi, s kým je jim dobře, s kým naopak nevycházejí a proč, které činnosti jsou pro ně vhodné a které nejsou, co je zajímá a co nikoli apod. Je důležité, aby se naučili si vybírat životní cíle a hlavně aby si začali věřit, že těchto cílů jsou schopní dosáhnout vlastními silami.

Na projektových dnech ve školách kladu osmákům a deváťákům jednu záludnou otázku. Říkám jim: "Víte, že středoškolské vzdělání není na rozdíl od základní školy povinné?" Koukají na mne nevěřícně. (Ano, prozatím to tak je, i když se o povinném středoškolském vzdělávání diskutuje.) Pak pokračuji: „Přesto všichni normální lidé se většinou ani neptají, jestli jít na střední školu, nebo ne, že? Protože si uvědomujeme, že to vzdělání je důležité. Proč je to tak důležité?" - ptám se dětí. "Proč chcete jít na střední školu? Co od střední školy očekáváte?"

Toto je velmi těžká otázka nejen pro dospívající, ale i pro dospělé. Jenže právě v období dospívání se musíme naučit na tyto otázky odpovídat. Není nutné umět si naplánovat celý život dopředu, ale je dobré pochopit, jak asi chci prožít příštích 3 - 4 roky na střední škole? A co budu dělat po střední škole?

Toto je právě proces sebeurčení.

Pro dospívající je výběr střední školy sebeurčující volbou. Není to také snadné rozhodnutí jako, jaký jogurt si dát ke snídani, anebo zda si obarvit vlasy na fialovo. Je to mnohem důležitější a složitější volba. Při výběru střední školy děti často vyslovují přání, aby je škola bavila. „Vydělat dost peněz", to není pro teenagery důležitým kritérium výběru, na to spíše myslí rodiče. Přesto děti podvědomě cítí, že tato volba je důležitá, že nějakým způsobem ovlivní jejich osud, jejich život minimálně na další 3 nebo 4 roky, ne-li více. Zároveň jim činí potíže to, že nevědí, jak k takovému rozhodnutí přistupovat, jak ve skutečnosti vybírat obor, školu nebo povolání. Jak začít? Co si zvážit? Co je správné? Jaké možnosti vůbec existují? Je to náročné a stresující.

A tak i přístupy k výběru školy v tomto období mohou být zcela odlišné:

Poslední dva scénáře jsou vlastně problematické, protože jsou to scénáře, které se dají popsat jako „vyhnutí se odpovědnosti". A vyhýbání se odpovědnosti, vyhýbání se procesu sebeurčení znamená oddalování dospívání a dospělosti. A my přece chceme, aby z našich dětí vyrostli nezávislí, úspěšní a prosperující dospělí.

Proto je důležité vnímat volbu střední školy (i když se například vybírá „pouze" všeobecné gymnázium) v tomto kontextu. Díky pochopení vývojového významu této volby, ani ne tolik školy, jako samotného procesu volby, se také učíme:

• lépe rozumět svým dětem,
  
• poskytnout jim takovou podporu, jakou skutečně potřebují,
  
• nepotlačovat jejich iniciativu a nečinit důležitá rozhodnutí místo nich, i když si můžeme myslet, že "stavební projektant je velmi stresující povolání" nebo že „umělec bude vždycky chudý",
  
• nechat své děti odletět z rodičovského hnízda a postavit se na vlastní nohy a projít společně s nimi procesem zdravé separace.
  

Pokračování seriálů najdete tady >>