Kateřina Málková
Veletrhy škol - prostor, kde děti poprvé zkouší, jak může vypadat jejich budoucnost
7.09.2021
Některé základní školy berou své žáky na veletrhy středních škol nebo do informačních center úřadu práce. Když se nejede se třídou, deváťáci často vyrážejí sami. Ať už přijdou jakoukoli cestou, poprvé vidí svět středních škol jinak než jen přes stránky katalogu. Vidí obory, příběhy studentů, konkrétní lidi. Přestává to být teorie a začíná to být skutečné.
Veletrhy mají jednu velkou výhodu: rozšiřují obzory.
Dítě, které roky chodí do stejné školy, často ani netuší, co všechno se dá studovat a k čemu je to dobré. Na veletrhu může mluvit se studenty, s učiteli, může si vybrat, na které dny otevřených dveří se chce podívat. A někdy stačí vstoupit do budovy, aby člověk cítil, jestli se tam cítí dobře. Prostředí a lidé totiž hrají v naší spokojenosti mnohem větší roli, než si často přiznáme.
Co může být na veletrzích těžké
Veletrhy jsou ale také hlučné, plné lidí a přetékají informacemi. Pro mnoho dětí – zvlášť pro introverty – to může být zahlcující.
„Kam jít? Koho se ptát? A na co?“
To jsou běžné otázky. A je naprosto v pořádku, že na ně dítě neumí odpovědět.
Pomáhá být trochu připravený. Mít několik otázek, které chce dítě zjistit.
Místní veletrhy – skvělé, ale ne úplné
Po celé republice se pořádají menší regionální veletrhy. Jsou výborné pro rychlou orientaci v nabídce škol v okolí. Jen je dobré počítat s jednou věcí:
školy, které mají velký převis přihlášek, tam často vůbec nepřijedou.
A někdy je mezi nimi právě ta škola, o kterou by se dítě nejvíc zajímalo.
To ale není chyba veletrhu – spíš připomínka, že je to jeden střípek, ne celý obraz.
Kdy má smysl veletrh navštívit
Se starším synem jsme byli na brněnském veletrhu poprvé v sedmé třídě. Tehdy ještě vůbec netušil, co by jednou chtěl dělat. Hodnotil spíš to, jak se na tom místě cítil. Chemickou školu si zamiloval, protože mu připomněla kroužek zábavné chemie. A automobilní školu zavrhl jen proto, že na simulátoru neodjel ani metr. O dva roky později podal přihlášku právě tam.
Mezi tím ho nadchla multimediální tvorba. Viděl v ní své lidi, svou energii. Příběh jako vystřižený z učebnice dospívání: něco zaplane, pak zhasne, a jindy zase nečekaně ožije.
A není to rozmar. Je to vývoj.
Veletrhy mají jednu velkou výhodu: rozšiřují obzory.
Dítě, které roky chodí do stejné školy, často ani netuší, co všechno se dá studovat a k čemu je to dobré. Na veletrhu může mluvit se studenty, s učiteli, může si vybrat, na které dny otevřených dveří se chce podívat. A někdy stačí vstoupit do budovy, aby člověk cítil, jestli se tam cítí dobře. Prostředí a lidé totiž hrají v naší spokojenosti mnohem větší roli, než si často přiznáme.
Co může být na veletrzích těžké
Veletrhy jsou ale také hlučné, plné lidí a přetékají informacemi. Pro mnoho dětí – zvlášť pro introverty – to může být zahlcující.
„Kam jít? Koho se ptát? A na co?“
To jsou běžné otázky. A je naprosto v pořádku, že na ně dítě neumí odpovědět.
Pomáhá být trochu připravený. Mít několik otázek, které chce dítě zjistit.
Místní veletrhy – skvělé, ale ne úplné
Po celé republice se pořádají menší regionální veletrhy. Jsou výborné pro rychlou orientaci v nabídce škol v okolí. Jen je dobré počítat s jednou věcí:
školy, které mají velký převis přihlášek, tam často vůbec nepřijedou.
A někdy je mezi nimi právě ta škola, o kterou by se dítě nejvíc zajímalo.
To ale není chyba veletrhu – spíš připomínka, že je to jeden střípek, ne celý obraz.
Kdy má smysl veletrh navštívit
Se starším synem jsme byli na brněnském veletrhu poprvé v sedmé třídě. Tehdy ještě vůbec netušil, co by jednou chtěl dělat. Hodnotil spíš to, jak se na tom místě cítil. Chemickou školu si zamiloval, protože mu připomněla kroužek zábavné chemie. A automobilní školu zavrhl jen proto, že na simulátoru neodjel ani metr. O dva roky později podal přihlášku právě tam.
Mezi tím ho nadchla multimediální tvorba. Viděl v ní své lidi, svou energii. Příběh jako vystřižený z učebnice dospívání: něco zaplane, pak zhasne, a jindy zase nečekaně ožije.
A není to rozmar. Je to vývoj.
Nestálost zájmů není problém. Je to vlastnost dospívání.
V dospívání se mění všechno: tělo, emoce, mozek, představy o životě.
Jeden den je slunce, druhý bouřka.
A to všechno ovlivňuje i to, o čem dítě přemýšlí, jak mluví, čemu věří a co chce.
Mnoho rodičů má pocit, že jejich dítě „jen leží na gauči“ nebo „nic ho nezajímá“.
Ale někdy je i sledování seriálů způsob, jak si dítě zkouší různé role, vztahy, nálady nebo estetiku. Jen to nevypadá tak, jak bychom čekali.
Dospělí žijí ve světě „musím“. Teenager žije ve světě „chci“.
Tady je jeden zásadní rozdíl. Dospělý zvládne dělat věci, které dělat musí.
Teenager dokáže napřít sílu hlavně tam, kde ho něco opravdu zajímá.
Volba povolání ale obvykle nespadá do kategorie „chci“. Spadá do kategorie „musím“.
A tam je to pro teenagery těžké. Proto v kariérovém vzdělávání potřebují prostor, čas a hlavně zážitek, který je vtáhne – ne poučování, ne tabulky, ne tlak.
Veletrhy jako jeden z kroků
A když se vrátíme k veletrhům – vnímejte výkyvy v zájmech. Ty malé jiskry, které se objeví, i když jen na chvíli. To jsou signály. Některé z nich časem zapadnou, jiné se vrátí. A některé otevřou dveře, které by dítě samo neobjevilo.
Mluvte o tom, co vaše dítě zaujalo a proč. Přemýšlejte společně, jestli máte v okolí někoho, kdo by mu mohl ukázat konkrétní obor zblízka. Protože to, co hledáme, není „ideální obor nebo škola“.
Je to prostor, kde se může dítě učit růst, zkoumat, objevovat a být samo sebou.
Veletrh sám o sobě nic nerozhodne. Ale může být prvním bezpečným krokem – nezávazným, informačním, otevřeným. Pro sedmáky je to zkoušení nanečisto.
Pro osmáky potřebná orientace. A pro deváťáky už práce s konkrétním výběrem.
V dospívání se mění všechno: tělo, emoce, mozek, představy o životě.
Jeden den je slunce, druhý bouřka.
A to všechno ovlivňuje i to, o čem dítě přemýšlí, jak mluví, čemu věří a co chce.
Mnoho rodičů má pocit, že jejich dítě „jen leží na gauči“ nebo „nic ho nezajímá“.
Ale někdy je i sledování seriálů způsob, jak si dítě zkouší různé role, vztahy, nálady nebo estetiku. Jen to nevypadá tak, jak bychom čekali.
Dospělí žijí ve světě „musím“. Teenager žije ve světě „chci“.
Tady je jeden zásadní rozdíl. Dospělý zvládne dělat věci, které dělat musí.
Teenager dokáže napřít sílu hlavně tam, kde ho něco opravdu zajímá.
Volba povolání ale obvykle nespadá do kategorie „chci“. Spadá do kategorie „musím“.
A tam je to pro teenagery těžké. Proto v kariérovém vzdělávání potřebují prostor, čas a hlavně zážitek, který je vtáhne – ne poučování, ne tabulky, ne tlak.
Veletrhy jako jeden z kroků
A když se vrátíme k veletrhům – vnímejte výkyvy v zájmech. Ty malé jiskry, které se objeví, i když jen na chvíli. To jsou signály. Některé z nich časem zapadnou, jiné se vrátí. A některé otevřou dveře, které by dítě samo neobjevilo.
Mluvte o tom, co vaše dítě zaujalo a proč. Přemýšlejte společně, jestli máte v okolí někoho, kdo by mu mohl ukázat konkrétní obor zblízka. Protože to, co hledáme, není „ideální obor nebo škola“.
Je to prostor, kde se může dítě učit růst, zkoumat, objevovat a být samo sebou.
Veletrh sám o sobě nic nerozhodne. Ale může být prvním bezpečným krokem – nezávazným, informačním, otevřeným. Pro sedmáky je to zkoušení nanečisto.
Pro osmáky potřebná orientace. A pro deváťáky už práce s konkrétním výběrem.
Moje jméno je Kateřina Málková
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
autorka projektu Smartee
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej využít pro své materiály, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!