Jak se zachovat, když teenager vybírá obor, na který objektivně nemá?

Především mějte radost ze své puberťačky, protože ví, co chce, i když se zdá, že na to nemá. Omezení a překážek na cestě k „vysněnému povolání" ve skutečnosti může být mnohem více. Nemusí to být jen schopnosti nebo známky, ale statistiky přijetí na vybranou školu. Jsou střední školy, na které se hlásí 10 uchazečů na jedno místo, anebo vysoké školy, na které se dostane také jen každý pátý.

Je to důvod k tomu, abychom tuto možnost dítěte okamžitě zatrhli? Vždyť v životě existuje mnoho variant a mnoho cest, jak se dostat k nějakému povolání. Nemusí to být jen formální vzdělání. Osobně znám spoustu lidí, kteří dnes pracují v oboru, který nevystudovali. V České republice to není nic překvapivého. Sama jsem kdysi vystudovala finance, dnes se zabývám kariérovým poradenstvím. Pořád je to management, jen nikoli o číslech, ale o lidech.

Určitě i vy někoho takového znáte, anebo sami jste ušli takovou řekneme nestandardní cestu k dnešnímu povolání navzdory překážkám, zákazům a omezením. V mém „šuplíku" vizitek a známých jsou desítky lidí, kteří kvůli známkám šli na učňák a až v dospělosti si dodělali maturitu. Někteří dokonce vystudovali vysokou školu a mezi nimi se najde i pár ředitelů firem. Tito lidé se nevzdali svého cíle, pouze našli k němu jinou cestu. A v tomto případě je to i našim úkolem. Pomoci dětem pochopit, proč právě tento obor je láká nejvíc, objektivně si zvážit své možnosti a zamyslet se nad alternativními cestami.


(Tento článek si můžete poslechnout ve formě podcastu.)

Pokud dítě vidí nějakou možnost, tato varianta se mu líbí, ale z objektivních důvodů není možné nastoupit do školy nyní, pak samozřejmě platí vše, co jsem psala v druhém článku našeho seriálu. Kromě toho můžete udělat toto:

Nejprve si s dítětem promluvte o tom, jak k této možnosti dospělo. Proč zrovna architekt? Co se mu na této profesi líbí? Jak si ji představuje? Jaké schopnosti mu podle jeho názoru pomohou zvládnout náplň práce architekta? Už z takového rozhovoru se dozvíte mnoho o svém dítěti, o jeho motivaci a touhách a o činnostech, které se mu líbí.

Když se s takovými příběhy setkávám na konzultacích, a nemusí to být nutně děti, které se špatně učí, často se dozvím, že děti dokonce něco zkoušely, sledovaly nějaká videa, snažily se naučit modelovat v 3D programech, zkoušely programovat nebo poslouchaly někoho, kdo se touto profesí živí. A co je nejzajímavější, my rodiče o tom ani nevíme.

Za druhé, společně se svým dítětem dejte dohromady reálné informace o podmínkách přijetí na konkrétní střední školy. Podívejte se na webové stránky vysokých škol na podmínky přijímacího řízení. Statistiky přijetí na středních školách najdete na stránkách infoabsolvent.cz anebo atlasskolstvi.cz. I když musím vás upozornit na to, že tam mohou být chyby, podhodnocené nebo nepřesné statistiky. Proto je lepší si to ověřit přímo na škole, která vás zajímá. Můžete si také vyžádat informace o přijímacích zkouškách a výsledcích nejlépe a nejhůře přijatých uchazečů, abyste věděli, jak se připravit k přijímacím zkouškám. Statistiky vysokých škol najdete na portálu kampomaturite.cz v katalogu vysokých škol.

Za čtvrté, ke každému povolání a oboru vede mnoho cest. A v rámci jednoho oboru je také mnoho profesí a možná se vaše dcera nestane architektkou, ale vybere si stavební obor a v budoucnu se stane stavební projektantkou. Nebo si uvědomí, že sice nemá výtvarný talent, ale jde jí matematika a ukecá kdekoho, a tak si vybere školu ekonomickou a v budoucnu svět realit. Nebo výtvarný talent má, ale na stavební školu se nedostane naopak kvůli slabé matematice. Jenže třeba si uvědomí, že miluje přírodu. Pak si může vybrat zahradnickou školu, již na střední se začne připravovat k talentovým zkouškám na zahradního architekta na MENDELU v Brně nebo ČZU v Praze. To je také jedna z možností.

Zkrátka je důležité nezabývat se konkrétní profesí a nedostatky dítěte, ale dívat se na možnosti v širším slova smyslu. Připravit společně plán B, případně i C nebo dokonce D. Nesoustřeďujte se přitom tolik na názvech povolání, kolik na konkrétních činnostech a aktivitách, které vaše dítě motivují.

I když třeba kluk má ve škole čtyřku z němčiny a sebevědomě prohlásí, že bude pracovat v Německu, protože jsou tam vyšší platy, hned ho neshazujte. Nejprve se zeptejte, co by chtěl v Německu dělat? Po jakých profesích je tam poptávka? Odkud to ví? Společně můžete najít zajímavé pracovní obory a podívat se na to, jaké české firmy v Německu fungují, koho hledají a jaké jsou požadavky k uchazečům o práci? Z kluka se nakonec může stát skvělý elektrikář nebo tesař, najde si práci v nějakém českém týmu pracujícím v Německu nebo v Rakousku, aniž by uměl jazyk, protože vše bude vyřizovat mistr, ale postupně se naučí základní slovíčka a výrazy a časem se třeba dokonce naučí mluvit německy plynule, protože to bude potřebovat.

Chci znovu zopakovat, že navzdory tomu, že teenager je ještě fakticky dítě, které nemá téměř žádné reálné životní zkušenosti, konečné rozhodnutí je na něm, nikoli na vás. I když jsem si vědomá toho, že pro rodiče může být velmi těžké to přijmout, přesto naší úlohou je pomáhat a podporovat, nikoliv vybírat povolání místo dětí. Přece nebudete místo něj mu vybírat jeho životního partnera, nebo místo, kde bude bydlet, nebo rozhodovat jakou barvou vymalovat v jeho budoucí ložnici? Tento úhel pohledu vám podsouvám záměrně proto, že pro rodiče bývá velmi těžké přenést odpovědnost za některá rozhodnutí na své děti. I v budoucnu váš syn nebo dcera mohou vás požádat o radu, ale stále bude záležet na nich, zda se rozhodnou se vaší radou řídit, nebo ne.

Ale teď si představme, že první náročné etapy hledání a zvažování jsou za vámi a na stole máte několik možností, z kterých si teenager musí vybrat. A tak se dostáváme k technikám, které jsem vám slibovala v minulých dílech tohoto seriálu. Mimochodem můžete je použít také v jiných situacích, kdy budete potřebovat se rozhodnout.

Připravte si několik prázdných papíru formátu A4. Nechte teenagera na každý list napsat různobarevnými fixy názvy oborů nebo povolání. Jeden list - jedno povolání. Teenager může k názvu oboru nakreslit nějaký symbol nebo obrázek ho symbolizující. Důležité je, aby se tyto stránky na první pohled lišily. Pak si teenager vezme prázdný list a umístí ho v místnosti tak, aby symbolizoval současnost a chvíli na tomto místě postojí. Teprve z tohoto místa rozloží všechny ostatní stránky symbolizující varianty povolání tak, jak to cítí.

Děti jsou na rozdíl od dospělých ještě poměrně intuitivní a dobře ukotvené ve svém těle, takže rozmístění variant v prostoru ve skutečnosti nebude náhodné. Možná dokonce některé stránky skončí pod postelí nebo na skříni, kde nebudou vidět. Všímejte si toho, které varianty to jsou. U této aktivity není potřeba dlouho a logicky přemýšlet, naopak je potřeba procítit. Pro vás oba bude zajímavé se zamyslet nad tím, které varianty teenager umístil blízko sebe, které jsou naopak hodně daleko, a proč.

Tuto techniku lze použít v situacích,

• kdy existují dvě rovnocenné možnosti, mezi nimiž je obtížné si vybrat,
• nebo možnosti existují ale nevíme co s tím dělat dál,
• nebo v situacích, kdy jsou varianty, ale teenager nejeví zájem o nic.
• nebo když existují dva názory - váš, rodičovský, a názor teenagera, a tyto názory jsou odlišné.

Na začátku se domluvíme, kterou variantu bude symbolizovat „orel" a kterou „panna" a jako v klasické losovačce teenager hodí mincí. Teprve teď to začne být zajímavé. V této hře nám nejde o to, aby se teenager smířil s tou variantou, která padne nebo vybíral náhodně. Důležité není to, co padne, ale reakce dítěte na výsledek. Může se mu ulevit a řekne třeba: "Super, to je to, co jsem chtěl". Nebo zazní zklamání a nesouhlas: "Můžu si hodit ještě jednou?"

Pokud na začátku hry jsme měli dvě stejně hodnotné alternativy, tato reakce bude znamenat, že ve skutečnosti nejsou rovnocenné, jednu z nich vaše dítě upřednostňuje. Tato technika pomůže odhalit skutečné postoje vůči různým alternativám, protože bezprostřední reakce teenagera nelže. I když se ukáže, že vaše dítě upřednostní jinou variantu, než kterou jste nabídli vy, a vám se bude zdát, že vaše stejně je pro něj nejlepší, nebuďte zklamání. Jednak každá tato technika je pouhým podnětem k dalším rozhovorům a vy ještě máte šanci seznámit dítě s vaší možnosti. Můžete společně navštívit školu, nabídnout mu další informace. I tak se může stát, že s tím nebude souhlasit. I to je v pořádku. Důležité je, aby to dokázal nebo dokázala odůvodnit.

Také v online kurzu „Správná střední" dětem nabízím analytičtější techniku, kdy si sepisují kritéria výběru obecně, vyhodnotí každou variantu oboru podle vlastních kritérií a připravují finální seznam škol a oborů, které uvedou na přihláškách.

---
V prvních čtyřech dílech našeho seriálu o tom, jak podpořit teenagera v první volbě povolání, jsme rozebrali příklady některých obtížných situací a způsoby, jak se v takových situacích zachovat. V příštím díle budeme hovořit celkově o etapách kariérní volby. Tyto články pro vás připravuje Kateřina Málková, zakladatelka projektu SMARTEE, kariérové poradenství a vzdělávání. Zůstaňte se mnou na vlnách SMARTEE.