Kariérní změna po 40.
Kde začít a čemu se vyhnout

Více než 10 let se zabývám otázkami profesního sebeurčení. Pomoc teenagerům s jejich první kariérní volbou mi pomohla uvidět principy výběru povolání, ale i velmi důležitý rozdíl mezi touto první volbou v mládí a kariérní změnou ve zralém věku. Často totiž, když plánujeme kariérní změnu v dospělosti, přistupujeme k ní jako teenageři. A to není v pořádku.

V mládí člověk skutečně začíná od nuly. Může trvat, než se usadí a pochopí, co chce doopravdy dělat. Vystuduje střední školu, zjistí, že to není ono, nedokončí vysokou, střídá různé brigády a práce, a nakonec najde to svoje.

Ve zralém věku ale ke kariérní změně přicházíme s určitým profesním kapitálem. Ten tvoří:

• Specifické znalosti a schopnosti řešit konkrétní pracovní úkoly.
• Pochopení pracovních procesů v konkrétním oboru či oborech a určitý pracovní režim.
• Způsoby komunikace a spolupráce s lidmi — ať už uvnitř týmu, nebo se zákazníky a externími partnery.

Chybou první rady je, že nabízí smířit se s nevyhovující situací a nějak to "doklepat do důchodu". Jenže když je vám 40, do důchodu máte ještě minimálně 25 let. Tato rada ale vám nabízí vydržet a odkazuje na jakousi stabilitu, která dnes ve skutečnosti nikde není. Zároveň ignoruje fakt, že vztah k práci je také důležitý. Práce není "jenom práce" a vaše pocity hrají velkou roli.

Dlouhodobé ignorování nespokojenosti přitom vede ke ztrátě motivace, k vyhoření, ke ztrátě elánu a profesního kapitálu. Vede k rezignaci, degradaci a v budoucnu i k poklesu příjmu a zhoršení uplatnitelnosti na trhu práce.

Druhá rada, která tvrdí, že nikdy není pozdě začít od nuly, v praxi znamená, že by dospělý člověk měl zahodit celý svůj profesní kapitál. Měl by vynulovat veškeré své životní a pracovní zkušenosti, kontakty i sociální vazby v oboru a jako puberťák začít od znova hledat „povolání snů“.

K těmto dvěma radám bych přidala ještě jednu, stejně špatnou. Tvrdí, že pokud vám v práci cokoliv nevyhovuje nebo se necítíte na svém místě, znamená to, že jste si danou profesi či obor špatně vybrali. A priori říká: Jakákoliv nespokojenost je důkazem, že neděláte to, co byste měli, a někde jinde na vás čeká práce snů.

Jenže kariérní změna ve zralém věku funguje jinak. Obecně mluvím o 40+, ale první kariérní krize se může dostavit klidně už ve dvaceti. Dnes není výjimkou, že lidé začínají budovat kariéru už na škole. Potkala jsem kluka, který měl na konci střední za sebou sedm let profesních zkušeností a přemýšlel, co dál. Na základní škole v Chomutově dva osmáci už ve čtrnácti stříhali videa na zakázku a regulérně si tím vydělávali. Záleží tedy na tom, kdy člověk začne.

V každém případě mluvíme o změně ve chvíli, kdy už za sebou něco máte. A taková kariérní změna by měla probíhat podle určitých pravidel. A to i v případě, že chcete nebo musíte změnit nejen práci jako takovou, ale i obor — nebo třeba plánujete začít podnikat, což je velká změna, zvlášť pokud s tím zatím nemáte žádné zkušenosti.

Prvním krokem, který je potřeba udělat, je pochopit příčinu.
Proč vůbec o kariérní změně uvažujete? Co vás k tomu vede?

Je to velmi důležitý a často podceňovaný krok. Pozornost člověka se totiž hned přepne k hledání odpovědi na otázku: „Co můžu dělat místo toho, co dělám dnes?“ Jenže důvodů k nespokojenosti bývá celá řada. Může vám nevyhovovat finanční ohodnocení, nevnímáte ve svém oboru perspektivu, nebo cítíte, že nevyužíváte svůj plný potenciál a neděláte to, v čem se vám daří.

Možná se v současné práci dobře vyznáte, ale už ji nemůžete vystát, protože děláte stále to stejné. Už jste zkoušeli žádat o povýšení, ale nedaří se, protože vás přeskakují mladí kolegové. Nebo se v práci cítíte nedocenění. Jeden klient mi říkal: „Já v té firmě pracuji 15 let, jsem loajální a vadí mi, že když přijde někdo mladý, hned dostane mnohem lepší podmínky než my, kteří jsme firmě dali kus života.“

Je potřeba začít právě u těchto příčin a neřídit se emocemi. Mám takovou zkušenost, že díky pochopení důvodů spousta lidí nakonec k radikální změně oboru nepřistoupí. Velmi často se nová pozice nebo směr nacházejí blízko tomu, co děláte dnes. Může jít o stejný obor, trochu jiný kontext nebo příbuznou oblast. A i když to na první pohled může vypadat jako skok jinam, ve skutečnosti to radikální změna nikdy není. Vždy na něčem stavíte. Pochopení příčiny — proč změnu chci nebo potřebuji — je ale absolutní základ.

Dalším krokem je ocenit svůj profesní kapitál.
S tímto pojmem se u mě budete setkávat často. Profesní kapitál zahrnuje vaše zkušenosti, kompetence, profesní i mimoprofesní znalosti, kontakty — zkrátka všechno, co jste v průběhu let nashromáždili. Mohou to být zkušenosti z různých pracovních míst, které spolu na první pohled nesouvisí, ale i životní zkušenosti V poradenství ale vždy najdeme červenou nit, která tyto zkušenosti spojuje, a je klíčové ji pojmenovat. Díváme se tedy na to, co jste ke dnešnímu dni vlastně získali a soustředili.

Následně se ptáme: Kde to můžeme uplatnit?
Jaké jsou varianty, kam se dají vaše kompetence, znalosti a zkušenosti přenést? A jakou výhodu vám na novém místě mohou poskytnout vaše specifické zkušenosti z dosavadního oboru?

Od kariérních poradců často slýcháme, že při změně oboru je přenositelnost kompetencí klíčová. Je to dobrá rada, ale přesto je potřeba jít ještě hlouběji. Doporučovala bych nezapomínat ani na vaše specifické oborové znalosti a schopnosti (tzv. hard skills). Na první pohled se může zdát, že je na novém místě nevyužijete. Ve skutečnosti však mohou být v určitých firmách nebo na konkrétních pozicích vaší výhodou, i když je neuplatníte přímo. Může jít o specifický způsob myšlení, pochopení souvislostí nebo znalosti, které vám pomohou mnohem lépe a rychleji chápat novou oblast.

Dalším krokem je vybrat si bod B - váš nový kariérní cíl,
příležitosti, kde využijete podstatnou část svých dosavadních zkušeností a zároveň získáte to, co vám dnes chybí. Ten ale nenajdete, dokud nevíte, co můžete nabídnout.

Nejspíš máte takovou zkušenost. Práce vám nevyhovuje, otevřete pracovní portál a začnete listovat nabídkami. Jenže tam vidíte zhruba totéž, co děláte teď. A i když je nabídek spousta, vy žádnou vyhovující nevidíte, protože nemáte dobře nastavený "filtr".

Nakonec přichází další krok – uvědomit si rozdíl mezi tím, co můžete nabídnout, a tím, co vám k této příležitosti objektivně chybí.
A také si zvážit, jakým způsobem chybějící kompetence můžete získat a zda je to pro vás vůbec výhodné – nejen finančně, ale i z hlediska času a náročnosti. Zvážit, zda je můžete získat předem formou nějakého vzdělání, nebo zda můžete „výhodně prodat“ své dosavadní zkušenosti jako výhodu a chybějící kompetence získat až v procesu na novém místě.

Co je ještě důležité si uvědomovat při změně kariéry po čtyřicítce - existují určité profese, pro které je potřeba se rozhodnout v mládí, a na které se nedá jednoduše rekvalifikovat. Například, takový neurochirurg, nebo jaderný fyzik, anebo i vědecká povolání. V některých případech věk hraje skutečně důležitou roli, protože některé kompetence se ve zralém věku získávají hůře a v tomhle smyslu s mladými prohráváme. Naštěstí je takových specifických oborů a pozic menšina. Možností je ve skutečnosti mnohem více než omezení.

Dalším chytákem můžou být lákavé rekvalifikace slibující jisté zaměstnání. Ženy si třeba často volí účetnictví a až po absolvování náročného kurzu zjistí, že pro firmy certifikát nehraje roli, pokud nemáte žádné zkušenosti v reálné praxi. A to i přesto, že poptávka po účetních je stále velká.

Jenomže ta snadnost na první pohled bývá velmi ošemetná. Je důležité i u takových relativně snadných přechodů dívat se na věc reálně. Vycházet a vždy se opírat o svůj dosavadní profesní kapitál a dívat se na tuto možnost jako na práci se vším všudy. Což znamená určitý pracovní proces, režim, konkrétní pracovní úkony, kompetence, disciplínu a postupy.

Je potřeba podnikat určité kroky nad rámec odbornosti, které jsou nutné, a celkově si zvážit, zda vám nějaké zaměstnání nenabídne mnohem více než tato forma podnikání. Nemít stigma, že svobodu i dobré finanční ohodnocení nabízí pouze práce na volné noze. Zkrátka zvážit tyto varianty a body B realisticky, neupínat se k jedinému lákavému způsobu a vidět ho opravdu takový, jaký je.

A na závěr je tu ještě jedna, v uvozovkách, „tajná ingredience“.
Jak poznat, který směr a který bod B je ten pravý?
Jak poznat, že se změna vyplatí nejen z profesního a finančního hlediska, ale i z toho emočního — že to bude práce, kterou budete mít rádi, kde se budete cítit na svém místě a která vám dá pocity, jež vám v té současné chybí.
---

Úspěšná kariérní změna ve zralém věku nikdy neznamená začínat od nuly, ale vždy vyžaduje čas i přípravu, určitou posloupnost kroků a realistický přístup. A ne všechny dobře míněné rady jsou skutečné dobré. Spolupráce se zkušeným poradcem pomůže podniknout tuto náročnou změnu rychleji, přehledněji a najít skutečně výhodné varianty, které sami často ani neuvidíte.