Jak začít s poradenstvím, když máte pochybnosti? A proč diplomy nenahradí praxi
09. října 2026
„Zatím mě brzdí pocit, že jsem pořád ještě "nedostatečný expert" na to, abych začala pracovat s teenagery.“
Napsala mi kolegyně, která konzultuje dospělé a chtěla by pracovat s mládeží. Vidí „problém“ v tom, že ještě nedokončila kurz a nemá v ruce certifikát – a přijde jí, že se bez něj nemůže nazývat kariérovou poradkyní pro mládež.
„Zatím mě brzdí pocit, že jsem pořád ještě "nedostatečný expert" na to, abych začala pracovat s teenagery.“
Napsala mi kolegyně, která konzultuje dospělé a chtěla by pracovat s mládeží. Vidí „problém“ v tom, že ještě nedokončila kurz a nemá v ruce certifikát – a přijde jí, že se bez něj nemůže nazývat kariérovou poradkyní pro mládež.
To je častý problém nás žen, v čemž jsme si mimochodem po celém světě neskutečně podobné. Jsem ve skupinách ve třech různých jazycích a všude je to jak přes kopírák.
Nezačínáme, dokud si nejsme jisté, že dosahujeme naprosté dokonalosti, a dokud nám nějaká autorita neřekne: „Teď už můžeš.“
Ještě jeden kurz a pak už fakt začnu… Jenže najednou máte za sebou stopadesátý kurz a ten pocit, že už jste připravené jít s tím mezi lidi, se prostě ne a ne dostavit. A tak koukáte na ostatní, kteří toho vědí dvacetkrát míň než vy, mají dvacetkrát míň zkušeností, ale prostě se do toho pustili – a světe div se, mají plný kalendář! Zatímco vy tu sedíte, chytrá, schopná, ale plná pochybností, a nechápete, co děláte špatně.
Když jsem před 10 lety začínala s kariérovým poradenstvím, měla jsem na toto téma absolvovaný všehovšudy jeden jediný program. A s tímto základem jsem rovnou odstartovala – začala jsem organizovat skupinové kurzy s dětmi.
Musím říct, že to vůbec nebylo snadné. Jsem totiž typická premiantka, takže si asi dokážete představit, jaký vnitřní odpor jsem musela překonávat.
Jenže právě díky tomu, že jsem skočila rovnou do vody, jsem se naučila nejvíc. Přímo v praxi jsem zjišťovala, jak teenageři přemýšlejí, reagují a co vlastně potřebují. Do té doby jsem zvládala komunikaci s jedním jediným – se svým starším synem . Jinak jsem ze skupinek řehtající se omladiny měla dost rozpačitý pocit.
Nezačínáme, dokud si nejsme jisté, že dosahujeme naprosté dokonalosti, a dokud nám nějaká autorita neřekne: „Teď už můžeš.“
Ještě jeden kurz a pak už fakt začnu… Jenže najednou máte za sebou stopadesátý kurz a ten pocit, že už jste připravené jít s tím mezi lidi, se prostě ne a ne dostavit. A tak koukáte na ostatní, kteří toho vědí dvacetkrát míň než vy, mají dvacetkrát míň zkušeností, ale prostě se do toho pustili – a světe div se, mají plný kalendář! Zatímco vy tu sedíte, chytrá, schopná, ale plná pochybností, a nechápete, co děláte špatně.
Když jsem před 10 lety začínala s kariérovým poradenstvím, měla jsem na toto téma absolvovaný všehovšudy jeden jediný program. A s tímto základem jsem rovnou odstartovala – začala jsem organizovat skupinové kurzy s dětmi.
Musím říct, že to vůbec nebylo snadné. Jsem totiž typická premiantka, takže si asi dokážete představit, jaký vnitřní odpor jsem musela překonávat.
Jenže právě díky tomu, že jsem skočila rovnou do vody, jsem se naučila nejvíc. Přímo v praxi jsem zjišťovala, jak teenageři přemýšlejí, reagují a co vlastně potřebují. Do té doby jsem zvládala komunikaci s jedním jediným – se svým starším synem . Jinak jsem ze skupinek řehtající se omladiny měla dost rozpačitý pocit.
A dneska? Když kolem nich procházím, jen se usměju a říkám si - Jak je krásné, že existuje věk, kdy se můžete smát úplným blbostem, létat v tlupě po školních chodbách, odfrkávat si, když se vám nějaký dospělý snaží dát dobrou radu („nejsem přece dítě, vím to i bez vás!“), a o dvě minuty později závodit o to, kdo se dřív dostane na dětskou houpačku.
Neznamená to, že bych startovala úplně od nuly bez znalostí. Měla jsem zkušenosti s podnikáním ve vlastní firmě, se spoluprací se startupy, vzdělání ve finančním managementu, samozřejmě vlastní životní zkušenosti i základy v koučinku a osobním rozvoji. Ale žádné pedagogické nebo psychologické vzdělání, a to ani v kariérovém poradenstvím (kromě toho zmíněného jednoho kurzu). Ale velkou víru v to, že období dospívání i rozvoj silných stránek již od dětství je velmi důležité téma.
Neznamená to, že bych startovala úplně od nuly bez znalostí. Měla jsem zkušenosti s podnikáním ve vlastní firmě, se spoluprací se startupy, vzdělání ve finančním managementu, samozřejmě vlastní životní zkušenosti i základy v koučinku a osobním rozvoji. Ale žádné pedagogické nebo psychologické vzdělání, a to ani v kariérovém poradenstvím (kromě toho zmíněného jednoho kurzu). Ale velkou víru v to, že období dospívání i rozvoj silných stránek již od dětství je velmi důležité téma.
Až za pochodu jsem zjišťovala, co přesně si potřebuji dodělat a dostudovat. Paralelně konzultovala i předávala své zkušenosti učitelům. A z jejich reakcí jsem najednou zjistila, že jim chybí právě tento pohled člověka z praxe. Jejich zpětná vazba mi zase pomáhala moje postupy ještě více přizpůsobovat dětem. Dnes už certifikáty mohu polepit celou zeď, mám své vlastní metodiky i pomůcky a také je předávám dál.
Ty pochybnosti, o kterých jsem psala na začátku, totiž nesouvisí s nedostatkem znalostí. Souvisí s nedostatkem praxe, která pomáhá získávat návyky, rozvíjet kompetence a posiluje sebedůvěru. Afirmacemi se to vyřešit nedá
A právě té praxe jsem včera měla hodně na festivalu zahraničních škol Education.cz, kde jsem se žáky ze základek i středních škol a jejich rodiči s oporou o skvělou aplikaci Salmondo mohla mluvit o jejich talentech, vzdělání a také představách o budoucnosti.
Ty pochybnosti, o kterých jsem psala na začátku, totiž nesouvisí s nedostatkem znalostí. Souvisí s nedostatkem praxe, která pomáhá získávat návyky, rozvíjet kompetence a posiluje sebedůvěru. Afirmacemi se to vyřešit nedá
A právě té praxe jsem včera měla hodně na festivalu zahraničních škol Education.cz, kde jsem se žáky ze základek i středních škol a jejich rodiči s oporou o skvělou aplikaci Salmondo mohla mluvit o jejich talentech, vzdělání a také představách o budoucnosti.