Jak si vybrat střední školu? Odpovězte na 2 klíčové otázky

A co když mne baví dějepis a zároveň ráda fotím? A co když mi jde angličtina, ale zároveň jsem introvert, takže komunikace s lidmi je pro mne problém? A co když matematiku zvládám levou zadní, ale že bych s tím měla spojený celý svůj život, si neumím představit? Anebo báječně maluji, ale rodiče mi říkají, že se tím neuživím? Anebo chci pomáhat lidem a láká mne zdravotnictví, ale velmi se bojím, že školu nezvládnu? Anebo mne láká práce zubní protetičky, ale zároveň by mne bavil marketing, anebo gympl by také nebyl k zahození, protože co když se moje názory ještě změní? A ještě táta mi říká, že práce tě nemá bavit, ale uživit, a bavit se můžeš ve volném čase. Co s tím?

Protože v naprosté většině případů při výběru školy a úvahách o možné profesní budoucnosti zůstáváme na povrchu. Děti by chtěly, aby je střední škola bavila a na škole byli s lidmi, s kterými si budou rozumět. Rodiče chtějí, aby škola byla kvalitní, prostředí bezpečné a obor perspektivní.

V e-booku „Správná střední! První kroky“ na str. 19 najdete 4 otázky, na které je dobré si odpovědět, aby výběr školy (a v budoucnu práce) byl promyšlený a zdařilý. Dětem na projektových dnech říkám, že je dobré se naučit odpovídat na první dvě:

1. Co umím? Proč se hodím na nějaké povolání (nebo na tuto školu)?
2. Co chci? Proč se toto povolání (škola) hodí mně?

Když odpovídáme na první otázku, přemýšlíme nad tím, v čem jsme dobří. Anebo v čem můžeme být dobří, protože upřímně když je vám 14, existuje spousta činností, které jste ani nezkusili, ale mohou být pro vás ty pravé.

Když odpovídáme na druhou otázku, přemýšlíme nad naší motivací, co nás baví a láká na vybraných činnostech? Proč budeme chtít věnovat určitý kus života nějakému oboru, kdy každý den budeme například někomu vrtat zuby, anebo soustružit, anebo řešit těžké psychické problémy, anebo polovinu života trávit na cestách, v montérkách či v horké kuchyni? Co nás na tom asi může bavit a naplňovat? Co nám to dá? Jakou výhodu získáme?

A na tyto otázky je důležité začít odpovídat dřív, než začneme listovat v katalogu škol, anebo navštívíme nějaký veletrh.

Co se děje v praxi?

Přesný opak. Rozhodujeme, že pojedeme se podívat na burzu škol a z toho si něco vybereme. Tato cesta je rozhodně funkční, ale zároveň náročná časově a psychicky. Setkávám se s dětmi, které byly na veletrhu, ale stejně si nic nevybraly a jsou ještě víc bezradné. Nebo byly na dnech otevřených dveří, pamatují si na první dojmy, ale už nedokážou říci nic konkrétního ani o škole, ani o oborech. Nebo s rodiči, kteří tuto cestu ušli se svým prvním dítětem a unaveně říkají „už nikdy víc“.

Připravte si čistý papír a rozdělte ho na dva sloupce. První pojmenujte jako „Umím dobře“, druhý – „Dělám rád(a)“ a začněte psát.

Do prvního sloupce zapisujte, co umíte, v čem se vám daří, co dokážete udělat perfektně, i když vás probudí uprostřed noci. A pamatujte, že nejde pouze o školu, anebo o práci. Vše se počítá. V tomto sloupci také nezáleží na tom, jestli vás to baví a naplňuje. Na to je druhý sloupec, na který se přepněte až ve chvíli, kdy v prvním budete mít alespoň 10 položek.

Vím, snadné to není, ale vydržte. Klidně si dělejte přestávky a činnosti dopisujte postupně. Teprve poté začněte plnit druhý sloupec činnostmi, které vás opravdu baví a naplňují. A je jedno, jestli na to máte nebo nemáte čas, anebo zda se tím vydělávají peníze. Zapište alespoň 10 položek. A pak se vraťte k prvnímu sloupci a zkuste do něj zapsat ještě 5 příkladů. A dalších 5 do druhého sloupce.

K čemu je to dobré? A co s tím dál?

Díky prvnímu sloupci si uvědomíte, kolik toho umíte. A je dobré si to připomínat, protože každou opakující se činností se něčemu učíme a pilujeme své dovednosti. Čím lépe si uvědomujeme, kolik toho vlastně dokážeme, tím větší máme sebedůvěru.

Díky druhému sloupci si můžeme uvědomit, jaké činnosti nás doopravdy naplňují, s čím jsou nejčastěji spojené. V obou případech si můžeme začít všímat opakujících se vzorců. Můžeme spojit oba sloupce a uvědomit si, jak dovednosti z prvního nám pomáhají dosahovat skvělých výsledků v druhém. A naopak jak činnosti z druhého sloupce nám pomáhají rozvíjet dovednosti z prvního.

Zároveň se můžeme zamyslet nad tím, jaké činnosti si rádi vybíráme a kterým se naopak vyhýbáme. A to je velmi důležitý krok k pochopení principů kariérního rozhodování, ať už se jedná o výběr střední školy, nebo o budoucí práci či podnikání, o psaní životopisů anebo přípravu k důležitému pohovoru.