Tohle je moje pracovní místo. Když jsem se na tu fotku podívala s odstupem, řekla jsem si - tak z tohohle by kariérového poradce netipoval ani jasnovidec! Moje staré křeslo z Ikey s obyčejným koberečkem, kterého si už ani nevšímám… Podívala jsem se na něj ještě jednou a něco mi docvaklo. Ten kobereček! Uháčkovala jsem ho ze starých triček hodně dávno, když byly mladšímu synovi tři roky a já prožívala těžké vyhoření v práci. Zaměstnávala jsem si ruce háčkováním, abych se z toho zkrátka nezbláznila ☺️.
Dneska už je synovi 14 a nás doma čerstvě čeká výběr střední školy.
Rozhodnutí, které odstartovává vstup do dospělosti. A i když mám za sebou spoustu setkání, workshopů a individuálních konzultací s „cizími“ dětmi a dobře vím, jak s teenagery mluvit – u vlastního dítěte to má zvláštní háček. Jako máma řeším úplně stejné otázky jako vy: Jak vůbec s tímhle pichlavým ježkem mluvit o jeho budoucnosti?
Dětem se totiž objektivně o jejich snech a nápadech mluví snáz s „cizími“ dospělými. Tak to prostě v tomhle věku funguje. A já jsem nesmírně vděčná za jejich důvěru i za důvěru rodičů, kteří mi své děti svěřují.
Ostatně, toto je jeden z úkolů, které dávám dětem, když váhají, jakým směrem se vydat: