Známky nejsou všechno?

V průběhu celého studijního života mezi 6. až 25. někdy 30. rokem, nás učí ODPOVÍDAT – vzdělávacímu systému, systému hodnocení, standardům psaní semestrálních, bakalářských a dalších prací. Přibližně 20 let se nacházíme v prostředí kritiky a hodnocení. 20 let se učíme mnoha věcem, v dospělosti 80 % z nich si ani nevybavíme, ale punc hodnocení a vytrénované reakce na něj zůstávají.

Dnes všeobecné vzdělání je pod různými tlaky: "jiných" dětí, rodičovskými, politickými, sociálními, technologickými. Ale většinou učí postaru jako před 50 lety, kdy neexistovaly Internet věcí, smartphony, technologie, kdy život plynul velmi předvidatelně. Každý víceméně chápal, co na něj čeká za 5, 10 nebo 15 let. Dokončit středoškolské vzdělání, kdo měl štěstí a byl ze správné rodiny se pyšnil vysokoškolským titulem, a pak všechno se odehrávalo podle plánu – práce, rodina, byt, možná auto, dovolená na Orlíku. Pro tento způsob života návyky a znalosti, které jsme získávali ve školách, by teoreticky stačily.

Dnes je všechno jinak. Ve skutečnosti nikdo neví, jaké to bude za 5 let. Pamatujete si, ještě před 5 roky dopad světové krize v Česku byl poměrně citelný. Krize ve stavebnictví, vyšší nezaměstnanost, horší uplatnitelnost pro čerstvé absolventy. A dnes? Velký výběr možností, praxí, brigád, firmy nabírají absolventy beze zkušeností, přetahují se o kvalitní lidi. Na trhu práce se objevují technologie – jako pracovní nástroje, ale také jako konkurenti člověka. Stále ovšem platí jedno pravidlo úspěšnosti, kterému se neučí ve škole.

Problém je v tom, že škola nás neučí přemýšlet o vlastních životních cílech, vytvářet individuální cestu k těmto životním cílům, získávat skutečně důležité znalosti a dovednosti v průběhu celého života (nejen známky z fyziky, matiky nebo zeměpisu, ale jak získávat a pečovat o důležité kontakty, jak si vybírat a určovat kritéria volby, jak plánovat svoji kariérní cestu, jak překonávat strach kritiky a neúspěchů, jak se radovat malým úspěchům, jak poznat a rozvíjet svůj potenciál).

Poznala jsem mnoho lidí a příběhů. Jsou takoví, kteří dosáhli úspěchu nikoli díky škole, ale naopak na úkor školy. Jsou mezi nimi talentovaní premianti, kteří dnes vykonávají průměrnou práci za průměrných podmínek. Znám pár trojkářů, majitelů úspěšných firem. A nedávno jsem poslouchala zajímavý rozhovor se zakladatelem sítě 240 předškolních vzdělávacích klubů s měsíčním obratem 350 milionů korun! Na základce patřil k premiantům, na univerzitě promoval s vyznamenáním. Má milující manželku (stále první) a 5 dětí. Sám se cítí jako velmi šťastný člověk. Takže schopnost dosahovat úspěchu určitě není o známkách, ale dobré známky tomu nejsou překážkou.

Přechod ze základní na střední školu, anebo ze střední školy na univerzitu – je symbolickou cestou dospívání. To je vlastně jediný „rituál" dospělosti, který máme v naší společnosti – maturitní ples nebo promoce. Právě proto to v rodičích vyvolává neklid. Ztrácíte kontrolu, mnoho věcí už nemůžete ovlivnit, nemůžete pomoci, možná nebudete rozumět tomu, co studuje, také chápete, že Vaše rady nemusí být aktuální. Odteď Váš syn nebo Vaše dcera musí samostatně zvládat řadu úkolů, aby v dospělém životě dokázal(a) svobodně řídit svůj čas, svůj potenciál, aby žil(a) dobře. Vždy jím to budete přát.

Ale v 14 - 15ti ještě tlačíme na známky, protože testy z matematiky a češtiny a průměr jsou součástí podmínek pro přijetí na střední školy. To je systém, kterému není možné uhnout. Ne všechny školy (i soukromé), které mají jednodušší podmínky, zajišťují kvalitní vzdělání a učí důležitým pro život návykům.

Proto rodičovským úkolem v tomto období života (ještě) dítěte je:

1. Probudit a podporovat zájem a vnitřní motivaci, nikoli strach z neúspěchu.

2. Učit zvládat stres. To pomůže vypořádat se s novou zkušeností, která ho čeká.

3. Podporovat samostatnost v rozhodování, nezamítat varianty, které se Vám nezdají, bez konstruktivní diskuze.

4. Představovat si prozatím alespoň hypoteticky a naivně budoucí životní styl, různé varianty profesí v těch oborech, mezi kterými se rozhoduje, nemyslet podle šablon.

5. Podporovat vnitřní pozitivní naladění – přesvědčení, že v každé situaci existuje možnost pozitivního vývoje.

6. Soustředit se na to, že na střední nebo vysoké škole nejde jenom o známky.