“
Lidé často nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete.
Předvánoční čas je nejlepší dobou pro obchodníky, kteří staví na tomto principu své reklamní kampaně, ale také pro nás, spotřebitele, když se zamýšlíme, čím obdarovat naše nejbližší. Pro rodiče, jejichž dítě pomalu vstupuje do dospělého života, ale prozatím neví, jaké povolání zvolit, tato rada Steva Jobse může být přímo zničující. Steve Jobs má pravdu v jednom: mladí lidé velmi často nejsou schopní odpovědět na otázku „Kým být?" i v 9. ročníku základní školy, nebo v posledním ročníku gymnázia. Otázkou je, zda je správné podstrkávat je k rozhodnutí, které se zdá být správným, perspektivním, žádaným potenciálními zaměstnavateli … pro nás? Jako rodiče se často dopouštíme některých typických omylů.
Omyl č. 1. Půjdeš v našich šlépějích
Předpokládejme, že se ve Vaší rodině medicína dědí z generace na generaci. Váš děd a otec byli doktoři. Zdědili jste potřebné návyky, a když jste vybírali budoucí profesi, vůbec jste nepochybovali o tom, kým být. Ještě před narozením vlastního dítěte vás ani na minutu nenapadlo, že s volbou povolání bude nějaký problém. V rodině, kde oba rodiče jsou právníci, kteří navíc rádi mají věci pod kontrolou, profesní osud dítěte je téměř zpečetěn.
Samozřejmě je šance, že váš potomek celý svůj život obdivoval svoji mámu nebo tátu a snil o tom, kdy už i on vstoupí na operační sál v „plné výzbroji" a dokáže zachránit spoustu lidských životů. Ovšem i v tomto případě stojí za to věnovat pozornost i jiným talentům svého dítěte.
Omyl č. 2. Budeš žít můj sen
Psychologové často mluví o tom, že volbou povolání dítěte rodiče chtějí splnit svůj vlastní sen. Polovina žáků uměleckých škol jsou dětí těch, kdo v dětství snil hrát na housle, ale osud se rozhodl jinak. Umělecká škola může rozšířit obzory, ale sotva otočí vzhůru nohama vnímání světa mladého člověka. Realizovat volbu povolání dítěte místo něj je přinejmenším sobecké a nepromyšlené rozhodnutí. V praxi jsem se setkala i s opačným případem, kdy táta nedovolil dceři realizovat se v uměleckých a humanitních oborech proto, že se kdysi sám tohoto směru musel vzdát.
Omyl č. 1. Půjdeš v našich šlépějích
Předpokládejme, že se ve Vaší rodině medicína dědí z generace na generaci. Váš děd a otec byli doktoři. Zdědili jste potřebné návyky, a když jste vybírali budoucí profesi, vůbec jste nepochybovali o tom, kým být. Ještě před narozením vlastního dítěte vás ani na minutu nenapadlo, že s volbou povolání bude nějaký problém. V rodině, kde oba rodiče jsou právníci, kteří navíc rádi mají věci pod kontrolou, profesní osud dítěte je téměř zpečetěn.
Samozřejmě je šance, že váš potomek celý svůj život obdivoval svoji mámu nebo tátu a snil o tom, kdy už i on vstoupí na operační sál v „plné výzbroji" a dokáže zachránit spoustu lidských životů. Ovšem i v tomto případě stojí za to věnovat pozornost i jiným talentům svého dítěte.
Omyl č. 2. Budeš žít můj sen
Psychologové často mluví o tom, že volbou povolání dítěte rodiče chtějí splnit svůj vlastní sen. Polovina žáků uměleckých škol jsou dětí těch, kdo v dětství snil hrát na housle, ale osud se rozhodl jinak. Umělecká škola může rozšířit obzory, ale sotva otočí vzhůru nohama vnímání světa mladého člověka. Realizovat volbu povolání dítěte místo něj je přinejmenším sobecké a nepromyšlené rozhodnutí. V praxi jsem se setkala i s opačným případem, kdy táta nedovolil dceři realizovat se v uměleckých a humanitních oborech proto, že se kdysi sám tohoto směru musel vzdát.
"Steve Jobs má pravdu v jednom: mladí lidé velmi často nejsou schopní odpovědět na otázku „Kým být?" i v 9. ročníku základní školy, nebo v posledním ročníku gymnázia. Otázkou je, zda je správné podstrkávat je k rozhodnutí, které se zdá být správným, perspektivním, žádaným potenciálními zaměstnavateli … pro nás?"
Omyl č. 3. Také nevím, co budeš dělat
S touto situací jsme se museli vypořádat s mým bratrem. Naši rodiče jednoduše nevěděli ani jaké jsou možnosti, ani jací jsme. Podobný přístup mají liberální rodiče, kteří jsou přesvědčení o tom, že volba povolání je úkol samotného dítěte. Ovšem přitom si neuvědomují, že šestnáctiletý teenager není vždy schopen se rozhodnout uvědoměle. Ve výsledku si v devítce na základce nebo v posledním ročníku gymnázia v rychlosti něco vybere, a tam se uvidí. Jenže není jednoduché v budoucnu tyto chyby opravit.
Omyl č. 4. Zeptej se ještě někoho (psychologa, učitele, kamaráda...)
Těžko říci, co čeká vaše dítě, pokud má kamaráda, který již jasně ví, co chce a s jistotou jde za svým cílem. Jeho volba může velmi výrazně ovlivnit proces sebeurčení vašeho potomka. I když potají může snít o profesi architekta, jeho charismatický kamarád snadno přesvědčí, že není lepšího povolání než například neurofyziolog.
Co dělat?
Když se vrátíme na začátek, musíme si přiznat, že Steve Jobs měl pravdu, ale jen částečně. Role rodičů ve volbě povolání je pomoci, popostrčit, aktivovat diskuzi, citlivě ukázat různé možnosti. Věnujte pozornost nejen prospěchu, ale i talentům, schopnostem, zručnosti, snům a zájmům vašeho syna nebo dcery. Není na škodu projít testem profesní orientace a věnovat více času aktivitám, které rozšiřují horizonty poznání o různorodosti světa profesí a světa jako takového. Zároveň je důležité pomoci dospívajícímu člověku zkusit své síly v různých směrech, protože velmi často to, co si myslíme o nějakém povolání se výrazně liší od toho, jaké to povolání ve skutečnosti je.
— Kateřina Málková, kariérový poradce
S touto situací jsme se museli vypořádat s mým bratrem. Naši rodiče jednoduše nevěděli ani jaké jsou možnosti, ani jací jsme. Podobný přístup mají liberální rodiče, kteří jsou přesvědčení o tom, že volba povolání je úkol samotného dítěte. Ovšem přitom si neuvědomují, že šestnáctiletý teenager není vždy schopen se rozhodnout uvědoměle. Ve výsledku si v devítce na základce nebo v posledním ročníku gymnázia v rychlosti něco vybere, a tam se uvidí. Jenže není jednoduché v budoucnu tyto chyby opravit.
Omyl č. 4. Zeptej se ještě někoho (psychologa, učitele, kamaráda...)
Těžko říci, co čeká vaše dítě, pokud má kamaráda, který již jasně ví, co chce a s jistotou jde za svým cílem. Jeho volba může velmi výrazně ovlivnit proces sebeurčení vašeho potomka. I když potají může snít o profesi architekta, jeho charismatický kamarád snadno přesvědčí, že není lepšího povolání než například neurofyziolog.
Co dělat?
Když se vrátíme na začátek, musíme si přiznat, že Steve Jobs měl pravdu, ale jen částečně. Role rodičů ve volbě povolání je pomoci, popostrčit, aktivovat diskuzi, citlivě ukázat různé možnosti. Věnujte pozornost nejen prospěchu, ale i talentům, schopnostem, zručnosti, snům a zájmům vašeho syna nebo dcery. Není na škodu projít testem profesní orientace a věnovat více času aktivitám, které rozšiřují horizonty poznání o různorodosti světa profesí a světa jako takového. Zároveň je důležité pomoci dospívajícímu člověku zkusit své síly v různých směrech, protože velmi často to, co si myslíme o nějakém povolání se výrazně liší od toho, jaké to povolání ve skutečnosti je.
— Kateřina Málková, kariérový poradce
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies (Zásady ochrany osobních údajů). Prohlížením těchto stránek s tím souhlasíte.
ZAVŘIT