Kateřina Málková
Střední škola a motivace.
Proč některé teenagery střední baví,
a pro jiné je to "jen škola"?
08.07.2025
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!
Když se mluví o volbě školy, často se objevuje stejný obraz dvou velmi odlišných skupin středoškoláků. Jedna skupina má energii, nápady a chuť zkoušet nové věci. Školu vnímá jako prostor, kde může objevovat, co ji zajímá, a přemýšlí o tom, kam dál.
A pak je tu druhá skupina — žáci, kteří jen odpočítávají minuty do zvonění. Škola pro ně představuje únavnou povinnost a představa, že „po škole bude lépe“, je spíš přáním než plánem. Často ale zjistí, že změna nepřijde sama.
A pak je tu druhá skupina — žáci, kteří jen odpočítávají minuty do zvonění. Škola pro ně představuje únavnou povinnost a představa, že „po škole bude lépe“, je spíš přáním než plánem. Často ale zjistí, že změna nepřijde sama.
Ilustrace: Freepik.com
A tak nějak mi to připomnělo, jak moc školní zážitky formují naši vnitřní motivaci a vztah k práci v dospělosti.
V posledních letech jsem procestovala republiku křížem krážem a otázku „Co očekáváte od střední školy?“ jsem položila spoustě budoucích středoškoláků. A odpověď „nic moc, jen další škola“ je docela častá.
Jen další škola, jen práce, na tom nezáleží, stejně je to všude stejné… nepřipomíná vám to něco?
Často volíme školu podle toho, jak dobře vypadá navenek – kvalita, vzdálenost, doporučení, žádaný obor, jistota přijetí.
Ale přitom vynecháváme to hlavní – vnitřní motivaci teenagera, jeho vlastní PROČ se na tuto školu hlásit? Jeho vlastní vizi, co s tím může dělat dál po škole?
Někteří to dokážou pochopit už v patnácti sami. Ale reálně je takových vnitřně zralých dětí málo. A také je málo těch, kdo se opravdu dlouhodobě něčemu věnuje a už k devítce ví, „čím chce být, až vyroste“.
A co ten „zbytek“, nebo spíše většina? Co s nimi není v pořádku?
V posledních letech jsem procestovala republiku křížem krážem a otázku „Co očekáváte od střední školy?“ jsem položila spoustě budoucích středoškoláků. A odpověď „nic moc, jen další škola“ je docela častá.
Jen další škola, jen práce, na tom nezáleží, stejně je to všude stejné… nepřipomíná vám to něco?
Často volíme školu podle toho, jak dobře vypadá navenek – kvalita, vzdálenost, doporučení, žádaný obor, jistota přijetí.
Ale přitom vynecháváme to hlavní – vnitřní motivaci teenagera, jeho vlastní PROČ se na tuto školu hlásit? Jeho vlastní vizi, co s tím může dělat dál po škole?
Někteří to dokážou pochopit už v patnácti sami. Ale reálně je takových vnitřně zralých dětí málo. A také je málo těch, kdo se opravdu dlouhodobě něčemu věnuje a už k devítce ví, „čím chce být, až vyroste“.
A co ten „zbytek“, nebo spíše většina? Co s nimi není v pořádku?
Popravdě vůbec nic.
Je skutečně pravda, že se většina lidí „najde“ až ve starším věku, kdy získá nějaké praktické zkušenosti, kdy si více uvědomí, co od života očekávají. I proto na konci základky takové otázky typu „Řekni, co je pro tebe v práci důležité?“ dětem připadají absurdní. A popravdě i mně také, a to jsem „člověk z oboru“.
Jediné, co na to jde reálně odpovědět – Jak to můžu vědět?
Znamená to, že je v pořádku, že třetina středoškoláků jde mimo obor hned po maturitě a další třetina do 3 let po škole? Anebo že polovina vysokoškoláků "vejšku" opustí již v druháku, přestupují na jiné obory a nakonec se nenajdou stejně?
Vždyť člověk potřebuje něco zkusit, a to je přece zkušenost. Většina dospělých to tak měla… Proč by to dnešní děti měly mít jinak? Třeba se najdou později.
Práci si najdou stoprocentně. Ale jde o to, jak se v té práci budou cítit. Jak dlouho v ní „vydrží“. A jak to ovlivní kvalitu jejich života?
Je skutečně pravda, že se většina lidí „najde“ až ve starším věku, kdy získá nějaké praktické zkušenosti, kdy si více uvědomí, co od života očekávají. I proto na konci základky takové otázky typu „Řekni, co je pro tebe v práci důležité?“ dětem připadají absurdní. A popravdě i mně také, a to jsem „člověk z oboru“.
Jediné, co na to jde reálně odpovědět – Jak to můžu vědět?
Znamená to, že je v pořádku, že třetina středoškoláků jde mimo obor hned po maturitě a další třetina do 3 let po škole? Anebo že polovina vysokoškoláků "vejšku" opustí již v druháku, přestupují na jiné obory a nakonec se nenajdou stejně?
Vždyť člověk potřebuje něco zkusit, a to je přece zkušenost. Většina dospělých to tak měla… Proč by to dnešní děti měly mít jinak? Třeba se najdou později.
Práci si najdou stoprocentně. Ale jde o to, jak se v té práci budou cítit. Jak dlouho v ní „vydrží“. A jak to ovlivní kvalitu jejich života?
Určitě toto téma není na krátké povídání. Můžu říci jen jedno jistě, protože za 9 let v poradenství mám už spoustu dospělých klientů, tj. klientů, kteří už dospěli (včetně svého vlastního syna) :-)
A také se ke mně vracejí rodiče s mladšími sourozenci a všichni chtějí to „stejné kouzlo“, aby ho/ji střední škola bavila, aby to byl ten obrat, co zažili u svých starších. A také středoškoláci, kteří si potřebují ještě jednou ujasnit, zda má smysl pokračovat tak, jak se předběžně rozhodli.
Výběr střední školy neurčuje celoživotní poslání.
A není třeba od toho očekávat nic takového.
Ale ovlivňuje vnitřní motivaci a to, jak člověk ke studiu přistupuje, jak hodnotí svoje vlastní rozhodnutí, jak si věří anebo nevěří, jestli si myslí, že toho spoustu zvládne, anebo si říká „že všude je to stejné, na co se snažit“.
Tyto neviditelné vzorce se začínají propisovat do povahy, do způsobu myšlení, do uvažování o sobě a práci.
A přitom stačí relativně málo – na konci základky nenechat to být proto, že „jsme také v patnácti nevěděli“, protože to neznamená, že tak to bylo v pořádku.
Střední škola je dlouhá doba, každý den se utváří osobnost. Ale i když vynecháme dlouhodobé dopady, vidět spokojeného středoškoláka a mít klid v duši, že jde svoji vlastní cestou, určitě za to stojí.
I proto stále vidím smysl, když v kurzu Správná střední s dětmi pracuji a snažím se jim vnuknout myšlenku, že oni se rozhodnout dokážou a že to, co cítí, je často velmi správné.
Já tomu jen dávám určitou formu – navrhuji konkrétní školy, ukazuji vzdělávací cestu, seznamuji s různými profesemi, více to propojuji s realitou.
🎓Můžeme společně najít směr, který dává smysl! Napište mi soukromou zprávu, ráda vám odpovím na případné otázky ke kurzu Správná střední a potvrdím, zda mám ještě volná místa.
Výběr střední školy neurčuje celoživotní poslání.
A není třeba od toho očekávat nic takového.
Ale ovlivňuje vnitřní motivaci a to, jak člověk ke studiu přistupuje, jak hodnotí svoje vlastní rozhodnutí, jak si věří anebo nevěří, jestli si myslí, že toho spoustu zvládne, anebo si říká „že všude je to stejné, na co se snažit“.
Tyto neviditelné vzorce se začínají propisovat do povahy, do způsobu myšlení, do uvažování o sobě a práci.
A přitom stačí relativně málo – na konci základky nenechat to být proto, že „jsme také v patnácti nevěděli“, protože to neznamená, že tak to bylo v pořádku.
Střední škola je dlouhá doba, každý den se utváří osobnost. Ale i když vynecháme dlouhodobé dopady, vidět spokojeného středoškoláka a mít klid v duši, že jde svoji vlastní cestou, určitě za to stojí.
I proto stále vidím smysl, když v kurzu Správná střední s dětmi pracuji a snažím se jim vnuknout myšlenku, že oni se rozhodnout dokážou a že to, co cítí, je často velmi správné.
Já tomu jen dávám určitou formu – navrhuji konkrétní školy, ukazuji vzdělávací cestu, seznamuji s různými profesemi, více to propojuji s realitou.
🎓Můžeme společně najít směr, který dává smysl! Napište mi soukromou zprávu, ráda vám odpovím na případné otázky ke kurzu Správná střední a potvrdím, zda mám ještě volná místa.
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!
Moje jméno je Kateřina Málková
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
autorka projektu Smartee
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej využít pro své materiály, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.