1 / Neber vše osobně
Když máma nebo táta něco vytýkají, neznamená to, že si o tobě myslí něco špatného. Oni mají strach o tvou budoucnost, protože svět je složitý a oni chtějí, abys uspěl(a). Ale často to říkají tak, že se tě to dotkne. Co kdyby ses zkusil(a) na chvíli zastavit a zeptal se sám sebe: „Co se mi to snaží vlastně říct?“ Zkus oddělit emoce od obsahu. Možná zjistíš, že za jejich radami je starost o tebe, ne kritika.
2 / Zkus je poslechnout
I když se ti zdá, že „všechny rady jsou k ničemu“, zkus někdy prostě poslouchat. Nemusíš hned souhlasit, ale zkus porozumět tomu, co ti rodiče říkají. Když dáš najevo, že jejich názory slyšíš, otevřeš cestu ke konstruktivnímu rozhovoru. Můžeš říct něco jako: „Rozumím, co mi chceš říct, ale taky mám svůj pohled na věc.“ Tím rodičům ukážeš, že se snažíš komunikovat dospěle.
3 / Nereaguj hned
Když tě něco naštve, snadno vybuchneš. Ale zkus si dát pauzu. Představ si, že máš v sobě „emoční reset tlačítko“, které ti umožní se na chvíli uklidnit. Pak teprve začni mluvit. Když nejednáš jako horká hlava, máš šanci navázat na smysluplný rozhovor a nerozpoutat jen další hádku.
4 / Pamatuj, že často jsou ve stresu
Rodiče jsou ve stresu, možná víc, než si myslíš. Práce, povinnosti, starost o rodinu... Někdy prostě nemají čas na dlouhé rozhovory. To ale neznamená, že tě ignorují. Možná jim můžeš říct, že by sis přál(a), aby měli chvíli čas si s tebou v klidu promluvit. Třeba po večeři, nebo o víkendu. Vědí, že jsi v důležitém období života, a většinou se budou snažit najít si čas.