Návyky XXI. století

Kateřina Málková, zakladatelka Smartee ČR
kariérový kouč a trenér
13. září 2017
doba čtení 6 minut
Intuitivně většina z nás cítí, že ty nejdůležitější návyky získáváme za hranicemi tradičního vzdělávacího systému – v každodenním životě a v praxi. Zároveň víme, že spokojenost v práci, možnost seberealizace má obrovský vliv na životní spokojenost. V současné době je velká mezera mezi požadavky na přípravu profesionála pro praxi a současným vzdělávacím modelem, mezi vědeckým, technologickým, informačním pokrokem a vzděláním. Vedou se velké diskuze o podobě budoucího vzdělávacího systému, kterému možná budeme moci říkat „škola pro život". Na druhou stranu, odborné znalosti, systémový přístup k odborným informacím, schopnost odlišit zrní od plev, získání profesních návyků u jednotlivých lidí sice může probíhat na základě přirozeného zájmů o téma, ale většina z nás stejně potřebuje metodické vedení a systémový přístup.

Dnes se po celém světě (nejen v České republice) vzdělávací systémy nachází pod velkým tlakem. Je jasné, že se výrazně mění jejich struktura, funkce, podoba, která v budoucnu bude odlišná od dnešní školy industriální epochy. Pro současné teenagery to znamená, že budou studovat zčásti „postaru", zároveň budou součástí transformace výuky „za pochodu" a vstoupí na pracovní trh, který bude očekávat úroveň připravenosti a návyků, které se na současných školách systémově nevyučují.


ATC21S – VÝCHODISKA PRO KOMPETENCE 21. STOLETÍ
V roce 2009 vznikl společný projekt ATC21S (Assessment & Teaching of 21st Century Skills), na kterém spolupracují velké korporace Cisco, Microsoft, Intel, dále pak Výzkumné středisko pro hodnocení Melbournské univerzity a vlády šesti států (Austrálie, Kostariky, Finska, Holandska, Singapuru a USA). Hlavním východiskem tohoto projektů, jehož průběžné výsledky se experimentálně aplikují ve více než 20 zemích světa, je to, že moderní společnosti (zaměstnavatelé) potřebují lidi se schopností kritického myšlení (nestandardního řešení problémů), spolupráce a komunikace prostřednictvím moderních technologií, zároveň lidi se sociálními návyky a schopností vidět různé perspektivy rozvoje a přínosy různých kultur.

Složité? Ve skutečnosti velmi jednoduché. Všechny tři poslední projekty a firmy, na kterých jsem pracovala, se převážně odehrávaly online. Například, při realizací průzkumu trhu pro americkou společnost Blockchain:

  • jsem prošla vstupním pohovorem a ověřením znalostí přes Skype, kterou uskutečnila britská personální agentura,
  • na vytvoření dotazníků, vyhledání zdrojů a vhodných kontaktů jsem spolupracovala se zakladatelem rakouské firmy, původem Makedoncem, který využívá technologii Blockchain v byznysu,
  • pro distribuci dotazníků jsme využili síly sociálních sítí, jejichž prostřednictvím jsme se obraceli na moderátory a zakladatele online platforem a fór spojujících uživatele Bitcoin a technologie Blockchain,
  • pro sběr odpovědí a vyhodnocení jsem využila online službu,
  • výsledky jsem potřebovala zpracovat v vizuální strukturované podobě tak, aby ředitel pro rozvoj Blockchain měl srozumitelné podklady pro vytvoření strategie na zkoumaném trhu, pro přípravu k blížící se konferenci a pro položení si kritických otázek, které pomohou objevit tzv. „slepá místa",
  • nakonec po uzavření tohoto kolečka a odevzdání zpracovaných výsledků jsem dostala zaplaceno znovu online (v eurech, ne v Bitcoinech, v tom jsem docela konzervativní:-)).
V průběhu celého projektu jediné, co jsem potřebovala, byl můj notebook s připojením k Internetu a tzv. „skills of the 21th century" (návyky 21. století). Celý průzkum (až na Skype komunikaci) jsem mohla provádět doma doslova v noční košili.

Tím chci ukázat, že se výrazně změnil kontext, ve kterém pracujeme. Současná generace teenagerů, neboli generace iGen, je na tuto formu spolupráce zčásti připravena, protože jiné než online prostředí nezná, vyrůstá v něm, komunikuje, umí vyhledávat jakékoli informace, ale umí získávané takto návyky používat pro svůj profesní rozvoj?

NOVÝ KONTEXT – NOVÉ NÁVYKY
V čem se naše 21. století odlišuje od uplynulého 20.? Když nad tím přemýšlím, říkám si, že Mayský kalendář nelhal. Ke konci světa skutečně došlo, světa, který jsme doposud znali, který nám zajišťoval pocit stability a jistoty, o kterém jsme věděli, jak funguje, a doufali, že takto bude fungovat i do budoucna.

Ve vzdělávací a pracovní oblasti ve 20. století člověk za svůj život změnil přibližně 1 – 2 pracovní místa. V poslední dekádě tento počet vzrostl do 3 - 4 změn, ale příliš časté střídání (například jednou za dva roky) na personalisty působilo podezřele. V České republice se ukotvila sedmiletá perioda, kdy se člověk rozhodoval o změně pracovního místa, aby se posunul dál a neustrnul v pracovní rutině, kterou dokonale znal. Z profesionálního hlediska se cenila profesionalita v jednom směru, tj. člověk měl rozvíjet a zdokonalovat své schopnosti a návyky v jedné oblasti a mohl uvažovat o vertikální kariéře, anebo střídal pracovní místa na podobných pozicích. Vzdělávací systém byl (a zatím ještě většinou je) zaměřen na přípravu takového profesionála, soustřeďuje se na konkrétní předměty, na získávání znalostí a ovládaní nějaké profese.

Co se mění v současné době? Současná generace teenagerů vstoupí na dynamický pracovní trh s mezinárodní konkurencí, obory se jím budou proměňovat doslova pod rukama. Předpokládá se, že budou současně pracovat na více projektech, během života mohou vystřídat 10 až 15 pracovních míst, týmu, úkolů, firem. Aby dokázali žít a pracovat v tomto prostředí, musí být flexibilní a přizpůsobiví, zároveň mít velmi rozvinutou schopnost sebeřízení a mít jasné životní vize. Někteří odborníci říkají, že samotný pojem „profese" může vymizet z našeho slovníku. Stane se to proto, že důležitý bude nikoli soubor profesních návyků, ale schopnost tyto návyky reorganizovat, seskupit a doplnit pro konkrétní úkol nebo projekt. Vzdělávací systémy začnou klást důraz nejen na rozvoj profesních návyků, ale současně na rozvoj tzv. návyků a kompetencí pro 21. století, které můžeme pojmenovat jako „návyky pro řešení problémů v interakci."

Jak vybrat střední školu
v klidu a chytře?
V dnešním světě je těžké si být něčím jistý? Jaké vzdělání bude mít za pár let hodnotu, když se všechno mění tak rychle. I s tímto vám poradí tato příručka. Ukáže na co je důležité se soustředit, aby vás nezklamal váš výběr ani řadu let po ukončení střední školy.
3 PILÍŘE PRO PROFESNÍ ROZVOJ
Na co je potřeba soustředit pozornost kromě odborných znalostí, když si vybíráte svoji budoucí profesní cestu, jsou tyto 3 pilíře pro rozvoj:

  1. Celoživotní vzdělávání a inovativní myšlení (tzv. 4C: kritické myšlení a komplexní řešení nestandardních problémů, tvůrčí schopnosti, komunikace a spolupráce).
  2. Digitální gramotnost (schopnost práce s informacemi, mediální gramotnost a ICT gramotnost).
  3. Kariéra & Život (kariérová flexibilita a adaptabilita, iniciativa a sebeřízení, sociální a cross-kulturní interakce, zodpovědnost a organizační schopnosti, péče o vlastní zdraví).

Tyto návyky nejsou přímo spojené s konkrétním oborem nebo profesí, dají se uplatnit v jakékoli profesní sféře a také v osobním životě a jsou důležitým předpokladem pro profesní a životní úspěšnost. Soustředění pozornosti na rozvoj právě těchto návyku a na vědomé řízení vlastní kariéry souvisí se změnami, které se odehrávají v ekonomice, s prodlužováním průměrné délky života a postupným vymizením tradičního pojetí profesního vývoje „vzdělání – kariéra – důchod", kde se „kariéra" vnímá tradičně jako vertikální růst v rámci jedné organizace.

VŠICHNI CHCEME BÝT ŠŤASTNÍ
Když si klademe otázku Kým být? my nebo naše děti, především myslíme na úspěšnost a životní spokojenost, na to aby získaná kvalifikace posloužila bránou k tomuto spokojenému a naplněnému životu. Každý sice má svoje vlastní kritéria úspěchu, štěstí a spokojenosti, nicméně všechna naše přání v tomto směru zní velmi podobně:

"Chci jen, aby moje dítě (já) bylo šťastné."
"Chci, aby můj syn měl motivaci dostudovat školu."
"Chci pro svoje děti to nejlepší, proto školu vybírám pečlivě."
"Chci, abych našla dobrou práci, která mi zajistí určitou životní úroveň."
"Chci, aby byla sebevědomá a úspěšná, aby byla připravena na budoucnost."

Právě proto bychom měli dnes odhodit naše tradiční představy o kariéře, o vzdělávací dráze, uvědomit si, že budoucnost bude na míle vzdálená od té minulosti, kterou tak důvěrně známe, a do svých vzdělávacích programů a především do vzdělání našich dětí zařadili to, k čemu teprve spěje současný vzdělávací systém, a sice rozvoj schopnosti sebeuvědomění a sebeřízení, rozvoj návyků 21. století.