Intuitivně většina z nás cítí, že ty nejdůležitější návyky získáváme za hranicemi tradičního vzdělávacího systému – v každodenním životě a v praxi. Zároveň víme, že spokojenost v práci, možnost seberealizace má obrovský vliv na životní spokojenost. V současné době je velká mezera mezi požadavky na přípravu profesionála pro praxi a současným vzdělávacím modelem, mezi vědeckým, technologickým, informačním pokrokem a vzděláním. Vedou se velké diskuze o podobě budoucího vzdělávacího systému, kterému možná budeme moci říkat „škola pro život". Na druhou stranu, odborné znalosti, systémový přístup k odborným informacím, schopnost odlišit zrní od plev, získání profesních návyků u jednotlivých lidí sice může probíhat na základě přirozeného zájmů o téma, ale většina z nás stejně potřebuje metodické vedení a systémový přístup.
Dnes se po celém světě (nejen v České republice) vzdělávací systémy nachází pod velkým tlakem. Je jasné, že se výrazně mění jejich struktura, funkce, podoba, která v budoucnu bude odlišná od dnešní školy industriální epochy. Pro současné teenagery to znamená, že budou studovat zčásti „postaru", zároveň budou součástí transformace výuky „za pochodu" a vstoupí na pracovní trh, který bude očekávat úroveň připravenosti a návyků, které se na současných školách systémově nevyučují.