Kariérové poradenství jako rodinná záležitost. Proč nestačí jen vybrat školu

Když se řekne kariérové poradenství pro teenagery, většina lidí si představí pomoc s výběrem školy, budoucího povolání nebo spoustu testů. V praxi je to ale mnohem víc. Je to především podpora celé rodiny, která se snaží dospívajícímu dítěti pomoci – bez nátlaku, bez obav, ale s důvěrou v jeho vlastní úsudek.

Jako kariérová poradkyně pracuji s teenagery už téměř 9 let. Zároveň jsem ale máma dvou synů (20 a 12 let) – a dobře znám, jak těžké je se shodnout s puberťákem na výběru trička, natož střední školy. Co teprve, když se rozhoduje jinak, než bychom si přáli? Když narážíme na své vlastní obavy, představy a očekávání.

Rodiče často přicházejí s otázkami:

• Jak pomoci dítěti rozhodnout se správně?
• Co když udělá chybu?
• Jak podpořit jeho/její motivaci (která se ke konci základky vytrácí téměř nadobro)?
• Jak zvládnout vlastní obavy?
• A co dělat, když s jeho volbou opravdu nesouhlasím, když vypadá naivně a když vidím, že to bude jistý problém?

Odpovědi nejsou jednoduché. Ale existují.

Úkolem kariérového poradce není jen doporučit školu. Je jím vytvořit bezpečný prostor, kde mohou teenager i rodiče otevřeně mluvit – o svých pocitech, názorech, obavách i snech.

Proto do svých programů vždy zapojuji i rodiče. Na začátku mluvíme o očekáváních, na konci hledáme společné stanovisko. Ne proto, abychom došli ke kompromisu, jak kdysi radili psychologové – jednu školu si vybere teenager, jednu rodič. Ale proto, aby si každý účastník uvědomil, že názory mohou být různé – a přesto si můžeme zůstat nablízku.
Nakonec si musíme na rovinu říct: studovat tu školu bude váš teenager. A chodit do školy, kterou si nevybral(a), je jako chodit do práce, které nerozumíte, jen proto, že potřebujete peníze.

Jak jsem se k tomu dostala?

Před devíti lety jsem chtěla pomoci hlavně svému staršímu synovi. Procházel náročným dospíváním a škola ho nálepkovala jako "problémové" dítě s ADHD. Já jsem jen chtěla udržet s ním vztah a pomoci mu najít vlastní směr. Za celou dobu školní docházky totiž od učitelů od 4. třídy neslyšel žádné povzbudivé slovo, ačkoli důvodů k tomu bylo popravdě dost. K osmičce už mu to bylo úplně jedno.

To mě přivedlo ke kariérovému poradenství. Ne jako psychologa nebo školního poradce – psychologii a poradenství jsem se tehdy začala učit „za pochodu“ – ale jako průvodce a parťáka. Praktického, lidského, zkušeného, respektujícího a ke každému přistupujícího individuálně.

Co se stane, když teenager cítí vaši podporu?

Rodina je pro teenagery v období výběru střední školy a prvních životních rozhodnutí bezpečným přístavem. Místem, kde potřebují cítit podporu a přijetí, i když s nimi zrovna "šijí všichni čerti". Jen tak se nebojí zkoumávat, co všechno v životě MOHOU dělat a dokázat.

• Když vnímají, že jim důvěřujete a že nemusí naplňovat cizí představy, začnou víc naslouchat sami sobě. Nepřemýšlejí, co „chtějí slyšet dospělí“, ale co sami opravdu chtějí.
• Právě v tu chvíli se děje zásadní věc - učí se rozhodovat samostatně a zodpovědně. Už je neřídí strach z "osudové chyby", ale pochopení, co je pro ně to nejlepší.
• Tato dovednost je klíčová pro celý život. Pomůže jim nejen k smysluplné a naplňující práci, ale i k dosažení životních cílů a představ, ke vztahům, kde nebude potřeba se přetvařovat ani podřizovat. To vše otevírá dveře ke skutečné SEBE-realizaci.

Chceme přesvědčit, nebo pomoci najít směr?

📌 Pokud se blíží rozhodování o výběru střední nebo vysoké školy a vás přepadávají obavy a úzkost, je dobré si položit jednu otázku:

Chceme ho přesvědčit o svém názoru – nebo mu pomoci najít jeho vlastní?

V rozhovorech s mými vrstevníky se totiž vždycky shodneme, že stoprocentně je důležité, aby si dítě vybralo samo. Ale když dojde na věc a holka vám suverénně řekne, že chce být vězeňskou dozorkyní, anebo oceánografkou (v ČR!), stejně si položíte otázku: „A tím se dá vydělat na hypotéku? Broučku, je dobré mít sny, ale pojďme se na to podívat racionálně…“

Kariérové poradenství dnes zdaleka není jen o testu. Není ani o tom, kývnout puberťákovi na každý jeho názor. Je o vztazích. A ty nejpevnější vznikají tehdy, když místo tlaku nabídneme porozumění. Za 9 let se mi ještě nestalo, že by si některý z teenagerů vybral něco nerealizovatelného. Ale nespočetněkrát se stává, že mi rodiče napíšou, že teenager na střední je spokojený a mnozí dokonce excelují. Protože vnitřní motivaci žádný test neprobudí, ale na to ji potlačit máme 101 „skvělých“ způsobů.

Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud vás článek zaujal a výběr střední školy už je aktuální, napište mi. Ráda vám představím kurz Správná střední, ve kterém pomáhám teenagerům projít tímto obdobím s větším klidem a (sebe)důvěrou.