Jak kvalitní komunikace s rodiči pomáhá teenagerům porozumět sobě a nebát se důležitých rozhodnutí

Podle průzkumu české nadace Sirius (2008) rodiče komunikují se svými dětmi v průměru 15–30 minut denně. A často se do této doby počítají i každodenní fráze typu „ukliď si pokoj“ nebo „co bylo ve škole?“.
Skutečný, hlubší kontakt přitom chybí.

Co když ale k udržení důvěry a poskytnutí podpory stačí málo?

Psychoterapeutka Joanna Fortune tvrdí, že už 15 minut vědomého, vřelého a otevřeného dialogu denně může zásadně posílit důvěru a poskytnout teenagerovi prostor pro sebereflexi.

Nejde o výslech, kontrolu ani výchovu. Jde o přítomnost, naslouchání a podporu – o chvíli, kdy si dítě může odložit své každodenní masky, být samo sebou a cítit, že je skutečně pochopeno a přijato.

Jak s teenagery mluvit jinak?

Jedním z důvodů, proč jsem se začala věnovat kariérovému poradenství pro mládež, byla moje touha udržet blízký vztah se starším synem a být mu oporou. Dnes, o devět let později, vidím, jak důležitý byl tehdy každý rozhovor, každá chvíle, kdy jsem dokázala naslouchat bez hodnocení, ptát se místo snahy poradit, a hlavně mu dát prostor mít vlastní názor.

Máme nejen velmi dobrý vztah a vím, že syn má v životě jasné cíle, ale také vidím, jak mu moje schopnost naslouchat a nerozdávat rady pomáhá budovat zdravé vztahy s ostatními lidmi. I když v té době, během jeho velmi bouřlivé krize dospívání, to vůbec nebylo snadné. Vše začalo mým rozhodnutím být trpělivá a mluvit se synem jinak.

Pamatuji si, jak jsem se učila nereagovat automaticky. Místo obvyklého „to přejde, takových ještě bude“ jsem po rozchodu s dívkou zkusila: „Co ti teď může pomoct, aby ses cítil líp?“

Tato jednoduchá otázka měla obrovskou sílu. Pomohla mu okamžitě přepnout pozornost ze sebelítosti na to, co má ve své moci. Tehdy se rozhodl začít chodit do fitka a více se starat o sebe. Ne proto, že jsem mu to poradila já, ale proto, že díky té otázce přijal odpovědnost za své pocity a sám našel cestu, jak je zvládat.

Takové rozhovory pomáhají i při výběru odborného vzdělání a budoucího povolání.

Právě rozhovory, ve kterých se dítě učí přemýšlet o sobě, svých zájmech a hodnotách, pomáhají položit základy pro vědomé rozhodování — včetně volby školy a budoucí profesní dráhy.

Často stačí jednoduše začít běžný rozhovor s tím, že místo obvyklých otázek „Kdy už konečně uklidíš pokoj?“ nebo „Co se stalo ve škole?“ se zeptat:

Tyto otázky se netýkají kontroly, ale upřímného zájmu. Pomáhají teenagerovi přemýšlet o tom, co je pro něj důležité, co mu přináší radost a co působí problém. A vám – lépe porozumět svému dítěti a dát mu pocítit, že se o něj skutečně zajímáte.

Právě tento dialog je základem, který dětem pomáhá rozhodovat nejen o výběru školy, ale i celkově v životě.