Proč je pro ně těžké mluvit s rodiči?Důvodů může být víc:
- Bojí se, že na ně rodiče nebo učitelé budou tlačit: „Tahle škola je lepší, tu si vyber.“
- Nechtějí zklamat — zvlášť když mají pocit, že rodiče už mají o jejich budoucnosti jasno.
- Nevědí, jak začít. Bojí se nepochopení, kritiky, výčitek.
Právě proto je pro mnoho dospívajících snazší mluvit s někým dospělým, kdo je poslouchá bez hodnocení. Kdo nedává rady a netváří se, že ví všechno nejlíp.
Ale pomáhá jim srovnat si, co je pro ně důležité, v čem vynikají — a jaké mají možnosti.
Jak začít rozhovor s teenagerem?Zkuste na chvíli zapomenout na profese, platy a obavy z toho, jestli si vaše dítě po škole najde dobrou práci. Začněte klást jednoduché otázky, které nejsou o výběru školy, ale o něm samotném:
- „Co nejraději děláš, když máš volno a můžeš se sám rozhodnout, co budeš dělat?“
Tato otázka pomáhá odklonit se od tradičních školních předmětů a pochopit, o jaké typy aktivit se teenager zajímá a jak souvisí s jeho vnitřní motivací. Jaké dovednosti se rozvíjejí, když dělá to, co ho baví.
- „Kdyby život trval pouze jeden den, čemu bys ho věnoval/a?“
Pomáhá zaměřit se na to, co má pro dítě opravdovou hodnotu. Připomíná, že čas není nekonečný – i když se v dospívání zdá, že pět let je celá věčnost.
- „Jak si představuješ život svých snů?“
To pomáhá začít přemýšlet o tom, jak by si teenager chtěl uspořádat svou dospělou budoucnost, a posunout rozhovor k tomu, jak mu vzdělání, které si nyní volí, může pomoci těchto cílů dosáhnout.
Co se děje, když teenager cítí takovou podporu?Když jsou rozhovory založeny na respektu, nikoli na obavách nebo požadavcích, teenager začíná důvěřovat sobě, dospělým i životu. Učí se lépe rozumět svým myšlenkám, přáním i motivaci. Dokáže zvažovat různé možnosti, přijímat dobré rady bez slepé poslušnosti. Jeho rozhodnutí nejsou náhodná, ukvapená či vynucená, ale promyšlená.
A to se netýká jen výběru školy, ale i celkového postoje k vlastnímu životu. Vede to k té zodpovědnosti a rozumnosti, kterou od svých dospívajících dětí tolik očekáváme.
Americká koučka a psycholožka
Diana Sterling, která se dlouhodobě věnuje práci s teenagery a jejich rodiči, ve své knize
Rodič jako kouč a
Manifestu teenagera rodičům píše: