Jak (ne)mluvit s teenagerem o budoucnosti. Co pomáhá při volbě školy a profese

28.07.2025
Kateřina Málková, zakladatelka Smartee.cz
Doba čtení 6 min.
Na schůzkách s rodiči slýchám stále dokola podobné otázky:
„Proč o tom nechce mluvit?“
„Ptáme se ho, co by ho bavilo, a on na to jen řekne "nevím" a zmizí do pokoje.“

Rodiče si často myslí, že se jejich dospívající dítě prostě nechce učit. Nebo že je líné, bojí se rozhodnutí, nechápe důležitost volby. Snaží se s ním mluvit, vysvětlovat, domlouvají schůzky s lidmi, kteří mohou vyprávět o své profesi. Často spolu jdou na veletrh škol, někdy i do poradenské zóny, kde si dítě udělá test.
Jak (ne)mluvit s teenagerem o budoucnosti. Co pomáhá při volbě školy a profese
Ilustrace: Freepik.com
*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej využít pro své materiály, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.
Ale velmi často to končí tím, že teenager jen mlčí, nebo souhlasí s tím, co rodiče navrhují, bez opravdového zájmu. A přitom nejde ani o lenost, ani o vzdor.

Za mlčením se často skrývá nejistota. Zmatek. A chybějící prostor, kde by si mladý člověk mohl v klidu a bezpečně si srovnat v hlavě, co chce a jak se vlastně taková volba dělá.

Co se odehrává v hlavě teenagera?

Z vyprávění jedné maminky:
„Seděli jsme spolu nad seznamem škol, prohlíželi jsme si weby, a najednou říká: “A můžu se nehlásit nikam?“

Ptám se:
„Mluvila jste s ní o tom, co by chtěla dělat, co jí baví?“

A dostávám odpověď:
„No... myslela jsem, že to ví. Vždycky se dobře učila, je zodpovědná.“

Mnoho teenagerů se bojí udělat chybu. Bojí se zklamat rodiče. Často netuší, z čeho vlastně vybírat – kromě těch obvyklých škatulek: humanitní, technické, zdravotnické, pedagogické.

Nevidí konkrétní cesty. A když je nevidí, těžko v tom najdou smysl.
Nevědí, jak z vlastních zájmů a silných stránek dojít k reálným možnostem. Netuší, co všechno existuje. A často jim to neumějí vysvětlit ani rodiče, ani učitelé. Třeba rozdíl mezi sociální činností, zdravotnickým lyceem a sociální prací zní pro ně stejně neuchopitelně.
Proč je pro ně těžké mluvit s rodiči?

Důvodů může být víc:
  • Bojí se, že na ně rodiče nebo učitelé budou tlačit: „Tahle škola je lepší, tu si vyber.“
  • Nechtějí zklamat — zvlášť když mají pocit, že rodiče už mají o jejich budoucnosti jasno.
  • Nevědí, jak začít. Bojí se nepochopení, kritiky, výčitek.

Právě proto je pro mnoho dospívajících snazší mluvit s někým dospělým, kdo je poslouchá bez hodnocení. Kdo nedává rady a netváří se, že ví všechno nejlíp.
Ale pomáhá jim srovnat si, co je pro ně důležité, v čem vynikají — a jaké mají možnosti.

Jak začít rozhovor s teenagerem?

Zkuste na chvíli zapomenout na profese, platy a obavy z toho, jestli si vaše dítě po škole najde dobrou práci. Začněte klást jednoduché otázky, které nejsou o výběru školy, ale o něm samotném:

  • „Co nejraději děláš, když máš volno a můžeš se sám rozhodnout, co budeš dělat?“
Tato otázka pomáhá odklonit se od tradičních školních předmětů a pochopit, o jaké typy aktivit se teenager zajímá a jak souvisí s jeho vnitřní motivací. Jaké dovednosti se rozvíjejí, když dělá to, co ho baví.

  • „Kdyby život trval pouze jeden den, čemu bys ho věnoval/a?“
Pomáhá zaměřit se na to, co má pro dítě opravdovou hodnotu. Připomíná, že čas není nekonečný – i když se v dospívání zdá, že pět let je celá věčnost.

  • „Jak si představuješ život svých snů?“
To pomáhá začít přemýšlet o tom, jak by si teenager chtěl uspořádat svou dospělou budoucnost, a posunout rozhovor k tomu, jak mu vzdělání, které si nyní volí, může pomoci těchto cílů dosáhnout.

Co se děje, když teenager cítí takovou podporu?

Když jsou rozhovory založeny na respektu, nikoli na obavách nebo požadavcích, teenager začíná důvěřovat sobě, dospělým i životu. Učí se lépe rozumět svým myšlenkám, přáním i motivaci. Dokáže zvažovat různé možnosti, přijímat dobré rady bez slepé poslušnosti. Jeho rozhodnutí nejsou náhodná, ukvapená či vynucená, ale promyšlená.

A to se netýká jen výběru školy, ale i celkového postoje k vlastnímu životu. Vede to k té zodpovědnosti a rozumnosti, kterou od svých dospívajících dětí tolik očekáváme.

Americká koučka a psycholožka Diana Sterling, která se dlouhodobě věnuje práci s teenagery a jejich rodiči, ve své knize Rodič jako kouč a Manifestu teenagera rodičům píše:
"Když mne respektujete, budu Vám naslouchat.
Když mi nasloucháte, cítím, že mi rozumíte.
Když jsem pochopen, cítím, že mám pro vás hodnotu.
Když si důvěřuji, začínám cítit vaši podporu.
Když mne podporujete, když se setkávám s něčím pro mne novým, stávám se zodpovědným.
Když přebírám zodpovědnost, začínám směřovat k nezávislosti.
Když se stanu nezávislým, budu si vás vážit a milovat celý svůj život.

Váš teenager"
Na co určitě nezapomenout?

Mnoho rodin se na mě obrací, když už zbývá málo času — a rozhodnutí o škole hoří.
V tu chvíli už se často nedá udělat „dobrá volba“. Dá se ale zabránit té nejhorší a nevybírat úplně mimo. Není to ideální scénář. Ale i ten za těchto okolností má smysl.

Ideální je začít dřív.
  • Dát si čas na zkoumání. Dovolit si změnit názor.
  • Vést otevřený rozhovor.
  • A dopřát dospívajícímu prostor, aby k volbě dospěl sám. Aby tomu rozuměl, cítil se v tom pevně a nemusel jen „souhlasit s dospělými“.

V tom všem pomáhá, když je po ruce někdo, kdo ví, jak touto fází provázet.
Kdo pomůže teenagerovi ujasnit si, co umí, co ho zajímá, co mu dává smysl.
A kdo mu ukáže, jak z toho vznikne smysluplná volba. Promyšlená, krok za krokem, praktická, ale autentická.

Povolání, které stále chybí

V Česku je dnes velmi málo odborníků, kteří umí pracovat s teenagery právě v okamžiku jejich první kariérní volby.

Školní kariérové poradenství se sice rozvíjí a je to o něco lepší než před devíti lety, kdy jsem začínala, ale stále má své limity.
Na každého žáka není dost času. A stále mnoho učitelů věří, že „to vědí líp“.

Teenageři se pak setkávají hlavně s:
  • učiteli, kteří by rádi pomohli, ale nemají čas (a není to jejich hlavní úkol),
  • poradci na výstavách, kteří mají na dítě dvacet minut a očekává se, že na základě jednoho testu poradí „co si má vybrat“,
  • psychology, kteří umí pracovat s osobností, ale často nerozumí vzdělávacímu systému a proměnám světa práce.

A přitom — profese kariérového průvodce pro dospívající a jejich rodiče je a bude stále potřebnější.
Protože i ten nejvšímavější rodič nemůže být vždy ideálním průvodcem jednoduše proto, že má svoje dítě velmi rád a snaží se ho chránit před chybami, ale často i před vlastním názorem.

Ale být dítěti oporou a přizvat ke spolupráci někoho, kdo ho provede touto volbou jako partner celé rodiny — to může opravdu každý.
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Close
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!
Jmenuji se Kateřina Málková a už devátým rokem pomáhám teenagerům i jejich rodičům hledat odpovědi na těžké otázky: Kam dál po základce nebo střední? Jaké obory a dovednosti mají smysl? Jak vybírat profesní směr, v kterém budu cítit naplnění?

Věřím, že kariérové poradenství není o výběru správné „škatulky“ nebo o „spárování“ vloh a předpokladů s konkrétními profesemi, ale o návyku v profesním životě vybírat pro sebe to nejlepší.

Dříve jsem působila téměř 20 let v podnikání jako jednatelka a ředitelka pro personální i finanční řízení rodinné firmy. V průběhu několika desítek let jsem poznala spoustu profesních příběhu a spoustu lidí, kteří se v dospělosti nemohli „najít“. Vidím, kolik zbytečných zklamání v životě, ztrátu času, sebedůvěry, ale i peněz může ušetřit promyšlený výběr již střední školy.

V roce 2016 jsem vytvořila projekt Smartee, abych původně pomohla svému staršímu synu, a zároveň i dalším teenagerům, kteří se poprvé setkávají s úkolem svým prvním profesním rozhodnutím ovlivnit svoji budoucnost.

Jsem autorkou několika publikací a metodik, např. pracovního sešitu 8 mýtů o volbě budoucího povolání, který jsem představila i na mezinárodní konferenci IAEVG v roce 2019. Moje metodika prošla stovkami škol, řadu let své zkušenosti předávám i pedagogům formou seminářů, webinářů, metodických materiálů. A mám radost, že se mi díky tomu všemu podařilo podpořit víc než 3000 osmáků, deváťáků i středoškoláků – v tom nejdůležitějším - najít odvahu jít vlastní cestou.
Kateřina Málková
zakladatelka Smartee
Kateřina Málková, smartee.cz