Kateřina Málková
Jak (ne)mluvit s teenagerem o budoucnosti. Co pomůže při volbě školy a povolání
28.07.2025
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!
Na schůzkách s rodiči se často opakují podobné věty:
O tom nechce mluvit.
Zeptáme se ho, co by ho bavilo, a slyšíme jen nevím — a konec rozhovoru.
Mnoho rodičů si pak láme hlavu, co se za tím skrývá. Zkoušejí s dítětem mluvit, hledají různé způsoby, jak mu pomoci rozhodnout se. Chodí společně na veletrhy škol, domlouvají setkání s lidmi z oboru nebo zkoušejí poradenské testy. Přesto to někdy nikam nevede — aspoň ne viditelně.
O tom nechce mluvit.
Zeptáme se ho, co by ho bavilo, a slyšíme jen nevím — a konec rozhovoru.
Mnoho rodičů si pak láme hlavu, co se za tím skrývá. Zkoušejí s dítětem mluvit, hledají různé způsoby, jak mu pomoci rozhodnout se. Chodí společně na veletrhy škol, domlouvají setkání s lidmi z oboru nebo zkoušejí poradenské testy. Přesto to někdy nikam nevede — aspoň ne viditelně.
Ilustrace: Freepik.com
Ale velmi často to končí tím, že teenager jen mlčí, nebo souhlasí s tím, co rodiče navrhují, bez opravdového zájmu. A přitom nejde ani o lenost, ani o vzdor.
Za mlčením se často skrývá nejistota. Zmatek. A chybějící prostor, kde by si mladý člověk mohl v klidu a bezpečně si srovnat v hlavě, co chce a jak se vlastně taková volba dělá.
Co se odehrává v hlavě teenagera?
Z vyprávění jedné maminky:
„Seděli jsme spolu nad seznamem škol, prohlíželi jsme si weby, a najednou říká: “A můžu se nehlásit nikam?“
Ptám se:
„Mluvila jste s ní o tom, co by chtěla dělat, co jí baví?“
A dostávám odpověď:
„No... myslela jsem, že to ví. Vždycky se dobře učila, je zodpovědná.“
Mnoho teenagerů se bojí udělat chybu. Bojí se zklamat rodiče. Často netuší, z čeho vlastně vybírat – kromě těch obvyklých škatulek: humanitní, technické, zdravotnické, pedagogické.
Nevidí konkrétní cesty. A když je nevidí, těžko v tom najdou smysl.
Nevědí, jak z vlastních zájmů a silných stránek dojít k reálným možnostem. Netuší, co všechno existuje. A často jim to neumějí vysvětlit ani rodiče, ani učitelé. Třeba rozdíl mezi sociální činností, zdravotnickým lyceem a sociální prací zní pro ně stejně neuchopitelně.
Za mlčením se často skrývá nejistota. Zmatek. A chybějící prostor, kde by si mladý člověk mohl v klidu a bezpečně si srovnat v hlavě, co chce a jak se vlastně taková volba dělá.
Co se odehrává v hlavě teenagera?
Z vyprávění jedné maminky:
„Seděli jsme spolu nad seznamem škol, prohlíželi jsme si weby, a najednou říká: “A můžu se nehlásit nikam?“
Ptám se:
„Mluvila jste s ní o tom, co by chtěla dělat, co jí baví?“
A dostávám odpověď:
„No... myslela jsem, že to ví. Vždycky se dobře učila, je zodpovědná.“
Mnoho teenagerů se bojí udělat chybu. Bojí se zklamat rodiče. Často netuší, z čeho vlastně vybírat – kromě těch obvyklých škatulek: humanitní, technické, zdravotnické, pedagogické.
Nevidí konkrétní cesty. A když je nevidí, těžko v tom najdou smysl.
Nevědí, jak z vlastních zájmů a silných stránek dojít k reálným možnostem. Netuší, co všechno existuje. A často jim to neumějí vysvětlit ani rodiče, ani učitelé. Třeba rozdíl mezi sociální činností, zdravotnickým lyceem a sociální prací zní pro ně stejně neuchopitelně.
Proč je pro ně těžké mluvit s rodiči?
Důvodů může být víc:
Právě proto je pro mnoho dospívajících snazší mluvit s někým dospělým, kdo je poslouchá bez hodnocení. Kdo nedává rady a netváří se, že ví všechno nejlíp.
Ale pomáhá jim srovnat si, co je pro ně důležité, v čem vynikají — a jaké mají možnosti.
Jak začít rozhovor s teenagerem?
Zkuste na chvíli zapomenout na profese, platy a obavy z toho, jestli si vaše dítě po škole najde dobrou práci. Začněte klást jednoduché otázky, které nejsou o výběru školy, ale o něm samotném:
Co se děje, když teenager cítí takovou podporu?
Když jsou rozhovory založeny na respektu, nikoli na obavách nebo požadavcích, teenager začíná důvěřovat sobě, dospělým i životu. Učí se lépe rozumět svým myšlenkám, přáním i motivaci. Dokáže zvažovat různé možnosti, přijímat dobré rady bez slepé poslušnosti. Jeho rozhodnutí nejsou náhodná, ukvapená či vynucená, ale promyšlená.
A to se netýká jen výběru školy, ale i celkového postoje k vlastnímu životu. Vede to k té zodpovědnosti a rozumnosti, kterou od svých dospívajících dětí tolik očekáváme.
Americká koučka a psycholožka Diana Sterling, která se dlouhodobě věnuje práci s teenagery a jejich rodiči, ve své knize Rodič jako kouč a Manifestu teenagera rodičům píše:
Důvodů může být víc:
- Bojí se, že na ně rodiče nebo učitelé budou tlačit: „Tahle škola je lepší, tu si vyber.“
- Nechtějí zklamat — zvlášť když mají pocit, že rodiče už mají o jejich budoucnosti jasno.
- Nevědí, jak začít. Bojí se nepochopení, kritiky, výčitek.
Právě proto je pro mnoho dospívajících snazší mluvit s někým dospělým, kdo je poslouchá bez hodnocení. Kdo nedává rady a netváří se, že ví všechno nejlíp.
Ale pomáhá jim srovnat si, co je pro ně důležité, v čem vynikají — a jaké mají možnosti.
Jak začít rozhovor s teenagerem?
Zkuste na chvíli zapomenout na profese, platy a obavy z toho, jestli si vaše dítě po škole najde dobrou práci. Začněte klást jednoduché otázky, které nejsou o výběru školy, ale o něm samotném:
- „Co nejraději děláš, když máš volno a můžeš se sám rozhodnout, co budeš dělat?“
- „Kdyby život trval pouze jeden den, čemu bys ho věnoval/a?“
- „Jak si představuješ život svých snů?“
Co se děje, když teenager cítí takovou podporu?
Když jsou rozhovory založeny na respektu, nikoli na obavách nebo požadavcích, teenager začíná důvěřovat sobě, dospělým i životu. Učí se lépe rozumět svým myšlenkám, přáním i motivaci. Dokáže zvažovat různé možnosti, přijímat dobré rady bez slepé poslušnosti. Jeho rozhodnutí nejsou náhodná, ukvapená či vynucená, ale promyšlená.
A to se netýká jen výběru školy, ale i celkového postoje k vlastnímu životu. Vede to k té zodpovědnosti a rozumnosti, kterou od svých dospívajících dětí tolik očekáváme.
Americká koučka a psycholožka Diana Sterling, která se dlouhodobě věnuje práci s teenagery a jejich rodiči, ve své knize Rodič jako kouč a Manifestu teenagera rodičům píše:
"Když mne respektujete, budu Vám naslouchat.
Když mi nasloucháte, cítím, že mi rozumíte.
Když jsem pochopen, cítím, že mám pro vás hodnotu.
Když si důvěřuji, začínám cítit vaši podporu.
Když mne podporujete, když se setkávám s něčím pro mne novým, stávám se zodpovědným.
Když přebírám zodpovědnost, začínám směřovat k nezávislosti.
Když se stanu nezávislým, budu si vás vážit a milovat celý svůj život.
Váš teenager"
Když mi nasloucháte, cítím, že mi rozumíte.
Když jsem pochopen, cítím, že mám pro vás hodnotu.
Když si důvěřuji, začínám cítit vaši podporu.
Když mne podporujete, když se setkávám s něčím pro mne novým, stávám se zodpovědným.
Když přebírám zodpovědnost, začínám směřovat k nezávislosti.
Když se stanu nezávislým, budu si vás vážit a milovat celý svůj život.
Váš teenager"
Na co určitě nezapomenout?
Mnoho rodin se na mě obrací, když už zbývá málo času — a rozhodnutí o škole hoří.
V tu chvíli už se často nedá udělat „dobrá volba“. Dá se ale zabránit té nejhorší a nevybírat úplně mimo. Není to ideální scénář. Ale i ten za těchto okolností má smysl.
Ideální je začít dřív.
V tom všem pomáhá, když je po ruce někdo, kdo ví, jak touto fází provázet.
Kdo pomůže teenagerovi ujasnit si, co umí, co ho zajímá, co mu dává smysl.
A kdo mu ukáže, jak z toho vznikne smysluplná volba. Promyšlená, krok za krokem, praktická, ale autentická.
Povolání, které stále chybí
V Česku je dnes velmi málo odborníků, kteří umí pracovat s teenagery právě v okamžiku jejich první kariérní volby.
Školní kariérové poradenství se sice rozvíjí a je to o něco lepší než před devíti lety, kdy jsem začínala, ale stále má své limity.
Na každého žáka není dost času. A stále mnoho učitelů věří, že „to vědí líp“.
Teenageři se pak setkávají hlavně s:
A přitom — profese kariérového průvodce pro dospívající a jejich rodiče je a bude stále potřebnější.
Protože i ten nejvšímavější rodič nemůže být vždy ideálním průvodcem jednoduše proto, že má svoje dítě velmi rád a snaží se ho chránit před chybami, ale často i před vlastním názorem.
Ale být dítěti oporou a přizvat ke spolupráci někoho, kdo ho provede touto volbou jako partner celé rodiny — to může opravdu každý.
Mnoho rodin se na mě obrací, když už zbývá málo času — a rozhodnutí o škole hoří.
V tu chvíli už se často nedá udělat „dobrá volba“. Dá se ale zabránit té nejhorší a nevybírat úplně mimo. Není to ideální scénář. Ale i ten za těchto okolností má smysl.
Ideální je začít dřív.
- Dát si čas na zkoumání. Dovolit si změnit názor.
- Vést otevřený rozhovor.
- A dopřát dospívajícímu prostor, aby k volbě dospěl sám. Aby tomu rozuměl, cítil se v tom pevně a nemusel jen „souhlasit s dospělými“.
V tom všem pomáhá, když je po ruce někdo, kdo ví, jak touto fází provázet.
Kdo pomůže teenagerovi ujasnit si, co umí, co ho zajímá, co mu dává smysl.
A kdo mu ukáže, jak z toho vznikne smysluplná volba. Promyšlená, krok za krokem, praktická, ale autentická.
Povolání, které stále chybí
V Česku je dnes velmi málo odborníků, kteří umí pracovat s teenagery právě v okamžiku jejich první kariérní volby.
Školní kariérové poradenství se sice rozvíjí a je to o něco lepší než před devíti lety, kdy jsem začínala, ale stále má své limity.
Na každého žáka není dost času. A stále mnoho učitelů věří, že „to vědí líp“.
Teenageři se pak setkávají hlavně s:
- učiteli, kteří by rádi pomohli, ale nemají čas (a není to jejich hlavní úkol),
- poradci na výstavách, kteří mají na dítě dvacet minut a očekává se, že na základě jednoho testu poradí „co si má vybrat“,
- psychology, kteří umí pracovat s osobností, ale často nerozumí vzdělávacímu systému a proměnám světa práce.
A přitom — profese kariérového průvodce pro dospívající a jejich rodiče je a bude stále potřebnější.
Protože i ten nejvšímavější rodič nemůže být vždy ideálním průvodcem jednoduše proto, že má svoje dítě velmi rád a snaží se ho chránit před chybami, ale často i před vlastním názorem.
Ale být dítěti oporou a přizvat ke spolupráci někoho, kdo ho provede touto volbou jako partner celé rodiny — to může opravdu každý.
Moje jméno je Kateřina Málková
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.
Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.
A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
autorka projektu Smartee
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016
*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej využít pro své materiály, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!