Jak využít karty Království povolání v individuálním poradenství.
Aktivita 8 životů

Nerozhodnost sama o sobě není problém. Patří k přirozené součásti kariérového rozhodování. Není to ale příjemný stav — ani pro klienta, ani pro poradce. Přitom jen málokdo opravdu nemá tušení, co chce v životě dělat „až vyroste“.

Většina lidí má určitou představu o oborech, povoláních, typu práce, činnostech nebo pracovním prostředí, které je zajímají nebo oslovují, jen o tom obvykle nemluví nahlas. Často do toho zasahuje vnitřní cenzor, který filtruje, co je „reálné“, „dost dobré“ nebo „možné“.

U teenagerů se navíc přidává nejistota, jestli přemýšlejí „správně“, protože nemají žádnou vlastní zkušenost s výběrem povolání ani s prací.

V takových situacích potřebujeme vytvořit prostor, kde žák nebo klient nemusí hned hodnotit, co je „realistické“ nebo „správné“. Je užitečné na chvíli pracovat mimo rámec logického posuzování a nabídnout podněty, které umožní uvažovat volněji a bez vnitřního autocenzora.

A právě tady jsou projektivní metodiky — a zejména metaforické karty — mimořádně užitečné. Nevyžadují okamžitou logickou odpověď. Přes asociace pomáhají pojmenovat typ činností, pracovní prostředí, tempo nebo způsob práce, který je pro žáka či klienta zajímavý, a také to, co mu naopak nesedí.

U teenagerů je velkou výhodou i to, že karty umožňují pracovat v hravém, ale zároveň účelném kontextu — jako v „seriózní hře“, která je pro období dospívání přirozeným způsobem učení a rozhodování. Simulace, ve které žák něco skutečně volí, mění, porovnává nebo obhajuje, otevírá témata, která by v běžném rozhovoru zůstala stranou.

Právě toto všechno spojují karty Království povolání, které jsem vytvořila na základě zkušeností z projektových dnů ve školách i z individuální práce s teenagery i dospělými. V tomto článku chci ukázat jeden z praktických způsobů, jak karty můžete využít v individuálním poradenství.

Níže uvádím příklad postupu, který je inspirován aktivitou „10 životů“ Barbary Sher (počet "životů" se může lišit). Můžete ho vyzkoušet pro sebe na příkladu těchto 8 náhodných karet.

1) Osm náhodných karet
Požádejte žáka (klienta), aby z balíčku vytáhl osm náhodných karet a rozložil je na stůl. Zatím nic neanalyzujte.

Můžete doplnit lehký kontext:
"Představte si, že máte 8 životů jako v počítačové hře. Každý život můžete věnovat jednomu povolání."

2) „Co byste určitě dělat nechtěl/a?“
Žák (klient) vybere jednu kartu, která pro něj představuje nejméně lákavou variantu. Položte otázku: „Proč právě to?“ Je dobré odpovědi nijak nehodnotit, jen si poznamenat klíčové důvody.

3) „A co byste dělal/a nejraději?“
Klient vybere z devíti karet tu, která je pro něj nejsympatičtější. Položte stejnou otázku: „Proč právě to?“ Opět pouze zapisujte.

4) Seřazení všech devíti karet „od nejlepší po nejhorší“
Požádejte klienta, aby všechny karty seřadil podle toho, jak moc by jednotlivá povolání chtěl dělat. Poradce během řazení do procesu nevstupuje. Když je žák (klient) hotový, položte otázku:
„Proč jste to uspořádal/a právě takto?“

Projít je dobré všech devět karet v pořadí, v jakém jsou.
Už tato fáze obvykle přinese mnoho informací o tom:

• jak klient přemýšlí o práci,
• co je pro něj důležité,
• jaká kritéria při výběru používá,
• jaké činnosti nebo prostředí mu vyhovují méně, které více.

5) První tři karty
Požádejte žáka (klienta), aby na stole nechal pouze tři nejvýše umístěné karty a položte další otázky:

• „Co mají všechny tři karty společného?“
• „V čem se naopak liší?“

6) „Ideální práce“ jako kombinace tří karet
Položte závěrečnou tvůrčí otázku:
„Kdybyste mohl/a vytvořit ideální práci ze všech tří karet, jak by vypadala?“

Ve většině případů popis zahrnuje:

• prostředí,
• typ činností,
• míru spolupráce s lidmi,
• tempo práce,
• charakter odpovědností,
• někdy i prvky životního stylu.

7) Závěrečná reflexe a propojování souvislostí
Poradce může klientovi připomenout jeho klíčové výroky, doplnit otázky a dál pracovat s motivy, které se během postupu objevily. V této chvíli se hodí využít i další informace, které karty obsahují: barevné rozlišení podle motivů, RIASEC kódy nebo krátké popisy a související profese na rubu.

Výhodou projektivní práce je, že výstupy vycházejí přímo od klienta — jsou autentické, nejsou ovlivněné interpretací testů ani tlakem „říct správnou odpověď“. Cílem není určit konkrétní povolání, ale umožnit žákovi (klientovi), aby během procesu promýšlel všechny podstatné aspekty a postupně hledal své vlastní řešení.