Kateřina Málková

5 rad, jak dětem pomoci vybírat střední školu

17.01.2018
Když přichází čas volit střední školu, málokdy do toho vstupujeme „na lehko“. Dospívající si v sobě nesou všechno, co se v těchto letech mění – vztah ke škole, vlastní schopnosti, nálady, které kolísají bez varování, a taky sebehodnocení, které se teprve skládá dohromady. Sedmá až devátá třída bývá pro mnoho teenagerů nejtěžším obdobím. A právě uprostřed toho všeho stojí rozhodnutí, které je posune o krok blíž k samostatnosti. Volba střední školy jako tichý, ale velmi skutečný milník.

Realita je však taková, že žádná „správná škola“ dítěti nezaručí jistou budoucnost. Svět práce se mění rychleji, než stačíme předvídat. Mluví se o tom, že velká část profesí, do kterých dnešní osmáci a deváťáci jednou vstoupí, ještě ani neexistuje. Není divu, že profese nelze jednoduše uhodnout – a že testy často selhávají tam, kde hledáme jistotu.
A do toho všeho mají děti obrovskou svobodu volby. Mohou být čímkoli. A právě to je někdy nejtěžší. Tolik možností, tolik hlasů, tolik názorů. Který z nich je ten „pravý“? Kdo tomu rozumí? A co když si vyberu špatně?

V takovém světě není možné děti chránit před každou nejistotou. Ale můžeme je vybavit něčím trvalejším: schopností poradit si, když neví. Odvahou rozhodovat se, i když není jasno. Vnitřní jistotou, která nečeká, až někdo řekne, kudy jít. Psychologové říkají, že právě v dospívání se tyto postoje učí nejlépe. A možná proto je volba střední školy tak citlivý okamžik – ne kvůli škole samotné, ale kvůli tomu, kým se při tom dítě stává.

Jak dětem pomoci s rozhodnutím?

  • Začněte s výběrem již v 8. třídě základní školy
    Rodiče často říkají: „Nevíme, na co se hodí,“ nebo „Jako by ho to vůbec nezajímalo.“ To zní jako lhostejnost, ale málokdy tomu tak je. Pod tím může být nejistota, nízká sebedůvěra, nebo prostě strach, že dítě svou volbu nahlas nepřizná, protože se bojí reakce okolí. Všichni to vnímají intenzivně — a někdy to prožívají rodiče víc než sami teenageři.

    Když se blíží termíny a zkoušky, ten tlak naroste: nervozita, úzkost, zrychlené dýchání. Je v pořádku to cítit. Jedna z nejpraktičtějších věcí, kterou můžete udělat, je sednout si a sepsat si obavy na papír. Napište, co pro vás znamená „dobrý výběr“ — co chcete dítěti umožnit a čemu naopak chcete zabránit. Když si pojmenujete své strachy, nebudou už tak paralyzující.

    Možná si uvědomíte věci, které jste mu stihli dát, i ty, co chybí. Možná se ukáže, že obavy o „křehkou“ dceru v policejní škole nebo o syna v IT jsou obavy spíš o bezpečí než o talent. Pátrejte po to, co přesně vás děsí? Co by vám mohlo pomoci prožívat toto oddělení se vašeho dítěte od vás co nejklidněji?

    A jedno praktické doporučení na konec: nezačínejte řešit vše až v 9. třídě. Menší kroky dřív — rozhovory, zkoušení variant nanečisto — dávají vašemu dítěti prostor se rozhodovat a vám možnost zůstat v klidu.
  • Oddělte přípravu k přijímacím zkouškám od výběr oboru a střední školy
    Na mnoha středních školách hraje roli průměrný prospěch, a tak rodiče často začnou už od sedmé třídy shánět doučování a tlačit na výsledky. Je to pochopitelné — chceme dětem otevřít dveře. Jenže někdy se z toho stane hon za známkami, který bere energii všem zúčastněným.

    Možná stojí za to zkusit jiný směr. Místo toho, aby byl výkon startem, může být až důsledkem. Když teenager najde obor, který ho opravdu zaujme, často se změní i jeho chuť učit se — protože vidí smysl. A smysl má větší sílu než jakýkoli průměr.

    Výběr školy můžete rozdělit do menších kroků. Jeden víkend se podívat na přehled oborů. Jindy společně projít termíny. Pak si udělat jednoduchý plán. Pro většinu dětí je sebeorganizace v tomhle věku něco, co se teprve učí — a není to selhání, je to vývoj.

    A nezapomínejte slavit i malé pokroky. Vyhledaný obor, první krátká debata doma, navštívená škola. Tyhle drobnosti vytvářejí pocit, že to celé má směr. A dítě pak může přijít k přijímačkám s větším klidem — ne proto, že bylo pod tlakem, ale protože vědělo, že na to není samo.
  • Mluvte o výběru oboru a střední školy v kontextu životních cílů
    Někdy máme tendenci dívat se na to, co dělají ostatní — „syn kamarádky chodí tam“, „tamten obor má budoucnost“. Jenže každé dítě má vlastní příběh. To, co sedne jednomu, nemusí sedět druhému. A to, co my vidíme jako „perspektivní“, nemusí být cesta, ve které se vaše dcera nebo syn najde.

    Možná je užitečnější udělat něco mnohem jednoduššího: otevřít svůj vlastní příběh. Začít povídat o tom, co jste studovali, co vám střední škola dala a co jste si museli osvojit až později. O práci, kterou děláte — co vám bere, co vám dává a jak vás formovala.

    Když s dítětem sdílíte opravdové lidské zkušenosti, ne ideální scénáře, vzniká prostor pro důvěru. A často právě to inspiruje víc než dlouhé seznamy oborů a doporučení, co „by mělo“ fungovat.
  • Nesnažte se rozhodnout místo teenagera, podporujte, povzbuzujte a učte ho / jí rozhodovat samostatně
    V období dospívání je přirozené, že děti někdy odmítají naše rady. Ne proto, že by nás nechtěly slyšet, ale protože si potřebují zkusit stát na vlastních nohách. Vytváří si názor, testují hranice, hledají svůj hlas. A to může vypadat jako vzdor.

    Místo přesvědčování může být užitečnější nabídnout prostor k přemýšlení. Mluvit o faktech, o možnostech, o tom, co jednotlivé obory přinášejí.

    A někdy stačí jednoduchá otázka: „Co si o tom myslíš ty?“
    Není určená proto, abyste dítě dovedli ke „správné“ odpovědi, ale aby cítilo, že jeho názor má váhu — i když se teprve rodí.
  • Ke stejnému cíli může vést více cest, stejné schopnosti a předpoklady je možné uplatnit v řadě oborů
    Nakonec jsou to rozhodnutí vašeho syna nebo vaší dcery, která budou utvářet jejich cestu. Život se nevyvíjí podle šablony. Někdo začne jako elektrikář a ve čtyřiceti řídí firmu. Jiný projde gymnáziem s vyznamenáním a nakonec zjistí, že mu vyhovuje klidná práce bez velkých ambicí.

    Nejde o tituly ani o prestiž oboru. Jde o to, jak chceme svůj život prožít — a jak moc jsme v něm sami sebou. Vaše dítě bude hledat svou cestu ještě dlouho. To nejdůležitější, co mu můžete dát, není dokonalá volba školy, ale jistota, že v tom hledání není samo.
Moje jméno je Kateřina Málková

Jako kariérová poradkyně, metodička a koučka pracuji s teenagery od roku 2016. Vedla jsem individuální konzultace i projektové dny s více jak 3000 žáky ze základních a středních škol a dlouhodobě spolupracuji s pedagogy a školními poradci.

Vím, že rodiče neřeší jen „kam podat přihlášku“, ale hlavně jak otevřít svému dítěti co nejlepší budoucnost.

A přesně proto jsem vytvořila průvodce Správná střední — aby vám pomohl vést rozhovory, ujasnit si možnosti a vybírat školu tak, aby z ní dítě odcházelo nejen s maturitou, ale i se směrem, motivací a dovednostmi, na kterých může stavět celý život.
autorka projektu Smartee
kariérové poradenství a vzdělávání mládeže
od roku 2016

*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej využít pro své materiály, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Close
Potřebujete s něčím poradit? Napište mi
Ujišťuji Vás, že odeslání dotazů ke kurzu neznamená udělení souhlasu se zasíláním reklamních sdělení!